994

48

chtě nás v omyl vvésti krásně. za pravdu nám pravě básné: 65 viemeť, že zvěř nerozumie aniž co mluviti umie; ktož skládal tořo pravenie, vždyť při dobrém smyslu nenie, snad mní, bychom byli děti. 70 Dávám to tobé védéti, ktožkoli má to myšlenie, věz, žet to müdrá véc nenie, ktož praví to, toho ptäti, ale coż pravi, na to dbśti, 5 jestli dobré. by srozuměl, zlého sě vystřieci uměl. Buď ktožkoli, netbaj na to, jestliť pravda, přijmi za to nepleta se v další práci. — 80 Již sě k svej řeči navráci, kdežto lev orlovi velí raditi a řka: Muoj přieteli! nic to nepodobné nenie, ty počni ted, nečiň dlenié. 85 Orel se od toho vzdali s kázní a řka: Milý králi! račiž mě zbaviti toho, neb máš etné družiny mnoho. jeztot maji smysla viece. 90 Zdali proti slunci sviece jasně kdy muoZe svietiti? TakeZ ja malo raditi

*) kázeň — kazanost, mravnost; 1043, 1635, 1848 a j. — 9) V. 90—91 srov. s Alexandreidou: neb sem před ním (t. skla- datel básně před Aristotelem) tako malý, jakž přede lvem zvěř ustalý a před sluncem voštěná sviečka, neb před mořem mělká řiečka (Výbor I. 1091). — *) takez = takež m. tako-ž, seslabením o v e oblíbenym ve staré češtině v Зато — tame atp.; podobné ťakež ve v. 1625 a 1780, mikakež m. nikakož ve v. 018, 954, 1046, 1570, ktež místo ktož 1959 a jedne m. jedno 1626.