994

30

v Jar. hrdlo, ňadra rozhalena jmiese a Lud. ten 2mie&e dcelY jedinü.

Ze takové čtení není povaze jazyka na odpor. dokazují nářečí česká, kde totéž i v prose se spojkou i se děje (a i — aj), a dokazuje u větší ještě mite maloruština (na př. minula j sima, voni j pisli a p.: srov. tóż 12slab. verś chorv.: Da smo ga i vidili, nebi ga poznali, Kurelac 61); ale povšimnutí zasluhuje, že text B na těchto místech často spojení asyndetické po- dává a tím míře veršové hoví, na pr. 892 panny panie. 983 lúky sady atd. — Zřídka naskýtá se potřeba čísti psané w jako ©: vždy v větší 1018, vždy v věrnej 955.

Při jiných samohláskách naskýtá se potřeba buď odsutí buď sražení dvou do slabiky jedné (synizesis) na př. ve v.

288 to upHemo vede k spasení & podobné v svého umučení 315, a úzké 486, a úzkém, 506, po obědě, 514. že užitečno (neb Ž užitečno) 61%. neutrati (n. n’utrati) 1547. Že jazyk český tomuto způsobu méně přeje; než na př. německý a italianský. jest patrno; ale že by mu byl docela nepřízniv. nelze tvrditi. Všeobecně vyslovujeme doufati tremi slabikami a ne čtyřmi, jak by dle původu slova býti mělo (— do- u-pvati); Komenský béře ve verších i naučí za dvě slabiky (na př. v hexam.: Tvá věcí divných dovodit tě naučí pravice silná); a v nár. písních chorvatských a srbských, které šetřením míry verSové se vyzname- návají, čtou se také obdoby tohoto srážení a odsouvání, a zvoni prenujno na uho dozvanjaju (Kurelac 153. a podobne 6, 7, 27 a j.), slug’ uzese konja Lastovicu (m. sługa, Vuk II. 1845, 54, a podobné 53, 55, 58 a j.).