977

XXIV

IV. F. 26 (z 1367 r.), III. G. 14 a IV. G. 3 (asi z prvé čtvrti XV. století), VIII. G. 14 (z 1426 roku), III. G. 13 (z 1444 roku) a výklad její v rukopise III. C. 18 (z prvé polovice XV. stol). Pro nás nejzajímavějším z nich jest ovšem rukopis III. G. 13, neb obsahuje meziřádkové souvěké české glossy. Nejlepší vydání latinské básně spořídil Carolus de Visch 1654 r. v Antverpách: Alan: Magni de Insulis, sacrae theologiae doctoris cog- nomento universalis Opera (str. 313—420). U nás psal 1868 roku o Alanovi a jeho básni I. Hanus v ,Sitzungsberichte der k. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften in Prag, IL str. 12—14*, hledé dokázati, že český Alan není překladem latinské básně, nýbrž pouze výtah z Anticlaudiana. Výtahu latinského z Alana I. Hanuš nemohl se dopíditi, ačkoliv se nám zachoval i v universitní knihovně v Praze ve dvou rukopisech (VIII. G. 14 fol. 1*— 11^ a IIL G. 13 fol. 172*—189*). Výtahy aneb compendia z Alanovy básně nalézají se i v jiných knihovnách a různí se mnohdy dosti značně v po- drobnostech svých. Nejstarší nám známý a pří- stupný výtah z Anticlaudiana nalézá se v cís. dvorní knihovně ve Vídni v rukopise č. 1569 v malém 4“ па 1. 108*%—112* a pochází asi z počátku XIV. stol. Rukopis tento obsahuje kromě toho ještě „Odonis abbatis Morimundani sermones“ ze XIII. století. Poněvadž tedy compendium z Alana bylo hlavním pramenem českému básníku, jak jsme již výše vzpomenuli, otiskli jsme je dle tohoto nejstaršího