977

XXI

čárku, která na l|. 88—84, 86—88 pfipsána nej- spíše o něco později, snad písařem 1. 96'— 101^, kde se též nalézá. Předložky a jiné partikule o jedné slabice psány jsou v rukopise obyčejně dohromady s následujícími slovy, my však jsme umění rukopisu oddělili a text opatřili příslušnou interpunkcí.

Co se jazyka dotýče, zachovalo se v našem rukopise mnoho archaismů a zajímavých vazeb. Přehláska w v ? jest jiZ provedena až na následu- jící výjimky: gyezus PS. 17, An. 41, 227; yezus An. 60, 99, 108, MM. 293 t. 5; yelul MM. 295 ï. 6; Iezus An. 100, 118, 130, 191, 200, 231, 351, 359, 399, 440, 444, 537, 560, 582; Iefus An. 95; Iudas An. 37, 90, 96, 116. Že některá skládání našeho rukopisu vznikla ještě v době, kde w ne- bylo ještě přehlasováno, o tom nám svědčí násle- dující rýmy veršúv: AL. 1254 a 1255 (lydu — bludu), Al. 1411 a 1412 (ducze — radugycze), SR. 141 a 142 (lydu — bludu), SE. 205 a 206 (fmutne — negyellytne), An. 205 a 206 (wytule — koflyle), K. I. 16 (lydy — bludy). Délka samohlásky o, t. j. dvoj- hláska wo vyskytuje se často i tam, kdé nyní pře- stáváme na krátkém o. Jednou vyskytá se ay místo dlouhého ý: Nebayway K. IV. 17, a podle toho také: wayducz S. 253, ačkoliv zde jest místo weyducz; jednou jest téz aw: wykaupye Al. 541, nemá-li se zde snad čísti wykanpye = wykampye. V An. 689 jest odchylkou vokativ: Zane. Z formál-