977

X

hořejším okraji a po straně až do textu. Rukopis psán většinou písmem stejným, dosti pěkným, listy A3*— 99^ písmem drobnéjsím asi vl. 1380—1400, listy 69 a 70, potom 1. 102*—106* písmem čtverým, pozdějším v prvé čtvrti XV. st. Množství chyb pí- sařských, vynechaná slova, ano i verše, a některé jazykové a pravopisné zvláštnosti svědčí o tom, že i náš rukopis zajisté jest jen chatrný a nedhaly přepis staršího rukopisu aneb spíše sborník, pře- psaný z různých rukopisů. Vyjma Katona (l. 58— 32^) nejsou skládání (1. 1*—57", 85"—806^, 88*— 01*) rozdělena na verše, nýbrž psána in continuo a po- čátečná slova veršů počínají se obyčejně velkými písmeny, kterých užil písař v nékterych skládáních někdy i při osobních jinénech, a konce veršů ozna- čovány tečkou, ačkoliv přepisovač napsal omylem někdy 1 tam velké písmeno a tečku (zejmena ve skládáních o péti studniciech'a o Anselmovi), kde se vers nepocinà, prepisuje nejspise z také předlohy, kde rozdělení veršů nebylo dosti patrno. Zejmena v písních Murianskych a písni o sv. Dorotě jest označování veršů velmi často opominuto, tak že se to výtečně hodí k obraně rukopisu Králové- dvorského proti Feifalikovi, který se pravě nad takým způsobem psaní veršů pozastavuje ve svém spise „Ueber die Kóniginhofer Handschrift“, Wien 1360 str. 109. Chybnym prepisovänim a libovolnÿm doplňováním porušil písař Gasto nejhrubsim zpiso- bem nejen rhythmus veršů, než i smysl zvlástě v některých skládáních, jako zejmena v Nunebevzetí