XXII
i něco českých evangelií ze století XV. Jsou to: J. 10,
11.—16, J. 16, 5.—15., 16.—22., 23.—30; Mk. 16,
14.—20., J. 15, 26.—27., 16, 1.—4.; J. 14, 23.—31.,
celkem tedy cyklus velikonoční a I. epištola sv. Pavla
ke Korintským. Z nich podáváme tento úryvek:
Rzekl Jhezyíf uczedinykom fwym: Ya glem paltyrz
dobry! neb paftyrz duffy fwu dawa za owcze (we, na-
gemnyk ale a ktoz nenye paltucha, gehoz neyglu owcze
zwlaftnye, vzrze wlka przygducz, y opulty owcze a byezy,
a wlk zlapa a rozzene owcze. Nagemnyk ale vtyeka,
nebo nagemnyk gest, a nefluffegy k nyemu owcze. Ya
fem paltyrz dobry, a poznawam me a poznawagy mye
me owcze. Jako zna mye otecz a ya znam otcze, a duffy
mu dawam za owcze me; a gyne owcze mam, genz
neyglu z tohoto owczyncze. Y ony mulym przywelty a
hlaff moy vflyffye, y bude geden owczynecz a geden
paltyrz.
Když sv. apoštolé Cyrill a Metoděj do Moravy přišli,
přinesli sem překlad svatých evangelií a snad i nejpotřeb-
nějších knih bohoslužebných. Hlásajíce pak slovo Boží
v řeči obyvatelstvu srozumitelné, nenalézali takového
odporu, jako kazatelé křesťanští od západu sem přicháze-
jící, kteří nejen všecky obřady a modlitby v jazyku la-
tinském konali, nýbrž i věřící k tomu měli, aby modlili
se v jazyku, jemuž nerozuměli. Teprve od dob Karla
Velikého se nakazovalo kněžím, aby věřící své učili
alespoň modlitbě Páně v řeči obecné, a byli napomínáni,
aby o svátcích předčítali lidu úryvky z Písma svatého
v řeči obecné, jak předepsáno bylo z knihy zvané „comes“
nebo „lectionarius“, již dle tradice sv. Jeronym sestavil.
Proto náležejí modlitby a formule zpovědní, protože
hlavní činnosť duchovenstva záležela ve zpovídání,
k prvním prekladám, a zlomky, jež frisinskými nazý-
