970

XIV

století XIV., ale tu a tam nacházejí se upomínky na předlohu původní. Str. 134 M. 25, 6. kryk; str. 72 byellye; str. 55 J. 5, 47. hezete; hezy str. 94 L. 14, 19. Dlouhá samohláska znamená se někdy zdvojením jejím: dooftoynye; str. 65 J. 9, 11. oczy mee; str. 47 M. 12, 39. pokolenye zlee; str. 98 M. 7, 17. wífyelykee; str. 129. M. 1, 4. zemuu. V pravopise ostatně mnoho zajímavého nenachá- zíme: € — c, c2, 2(?): rzyeknucy J. 11, 28, rzkuczy; tyeffycz; lezyez (str. 50 J. 5, 6.); 6 — cs, czf: nyczle (str. 73), nytczye J. 11, 49., J. 16, 24.; Ё — rz, vf[: horffye (str. 79) L. 24, 32.; $ — f, [T: fem flep; víilyffy (str. 66), vfílyffaw; czyally; nebos ; $ — /f, 2: Ilyffyety ; Gezyz (str. 104); # — s, f, [T, 122: gyefto; rozwyezte, byeffe J. 22, 2., gezz L. 11, 8.; w mnohdy třeba rozložiti v ww: walfem — u wallem, a podobné počátečné I slov vzíti se musí někdy i jako pfedloZka, na pf. padaffye ftolu bohateho (92 L. 16, 21.). Skratků přichází po skrovnu, a jen obyčejné. V písmě, ač dosti hrubém, nečiní se mnohdy rozdílu mezi e a 0, neboť klička při e bývá pošinuta až k dolení linii, a tím e velmi bývá připodobněno k o. Proto také leckde čteme e, kde před námi se četlo o, na př. sem místo som (jsem); trakonyczíkoho na str. 112. I o bývá někdy psáno jako a, na př. na str. 105 (L. 14, 4.) ony; str. 118 (L. 1, 7.) zakona; a podobně mnohdy jest z těžka £ ro- zeznati od r. Řádků na stránce jest 29; linováno jest inkoustem ; nadpisy latinské nad evangeliemi jsou písmem hrubším psány, a někde rumělkou poznamenáno evangelium. Po-