970

X

tyto hymny napsány jsou až po druhé polovici století XIV., jde z toho, že mezi nimi nalézá se hymnus: „Pange lingua gloriosae lanceae praeconium“ a jest tu o něm po- znamenáno: ,Cantatur de lancea Domini, quae est novum festum institutum Feria VI. post conductum Paschae; et istud festum statuit Carulus imperator ad honorem Dei et sanctorum armorum" (1354).?) Pozorování toto potvrzuje se i tím, Ze vodní znamení papíru v obou částech od sebe se různí, a jest v první části známka nějaká méně obyčejná, ve druhé však volská hlava.

Rukopis znám byl již Fort. Durychovi a Jos. Do- brovskému, jichž pomocí jej Schwandner popsal v kata- logu nových rukopisů (Recentes 1030) v tato slova: „Christi evangelia per annum in singulari dialectu bo- hemica sclavizante saec. XIII., guae evangeliaria linguae bohemicae antiguae omnes literatores sciunt esse raris- sima et pluribus nedum visa. Est ergo iste codex valde aestimandus, quamvis post initium duo vel tria folia desunt.“ V popise, přilepeném na deskách, kterého se pfidr£el i Denis v ,Codices manuscripti theologici bibl. Palatinae Vindobonensis* (1800) II. str. 2061, a ktery tuším pochází od Dobrovského, se udává, že rukopisu schází 8 listův a překlad: „versio antiguissima omnium, guae extant, sed minus accurata, erroribus plena, ommis- siones guaedam in locis difficilioribus interpreti impu- tandae.“ Skutečně nedostává se 11 listů. Původně totiž měl evangelistář pět sexternionů o dvanácti listech ; při první složce ubylo 9 listů, při druhé jeden list, při páté složce schází taktéž jeden list a sice poslední, který byl podle všeho prázdný; neboť list 49, jenž jest posledním z bývalých 60 listů, jest na obrácené straně popsán již

3) Srovnej Augusti, Die Feste der alten Christen III. 296.