1505. 149
nisi me asinum non vocaturum in ius, etiamsi ab eo calce ictus essem. Blac-
teret ille, ut vult, insaniat, quantum libet, nunquam tamen efficiet, ut mei
obliviscar et cum eo probris maledictisque certare velim, qui totus probrum et
maledictum est, neque illi unquam per me poéticum illud dicere licebit: »Nec
tam turpe fuit vinci, quam contendisse decorum«. Me certe miseret hominis
a me, ut scis, aliquando familiariter amati, qui tot vitae famaeque periculis
edoctus a temeritate atque impudentia non cessat. Possem quidem facile re-
fellere, quae obiicit, sed vereor, ne rem superfluam agam. Quod enim ad
doctrinam, religionem moresque meos attinet, tacente etiam me apud doctos
christianos et vitae meae conscios causa mea defensa est. Caeteri autem eius
similes quid de me sentiant, prorsus nihili facio. Vale. Fx Hassensteyn
XXI. Julii.
Ve vydání Mitisově při místě listu, které jedná o invektivě, vytištěno in margine:
Invectiva Victorini. Nevíme, jaký by to nový útok mohl býti, jehož by se byl Viktorin ze
Všehrd na Bohuslava odvážil. My majíce na zřeteli to, co jsme při listu 57. poznamenali,
myslíme, že to byla nová pomluva, jejíž rychlým zasláním Pibra Bohuslavovi hleděl laska-
vost svou nově osvědčiti. Vročení listu jest velice nejisté. Poněvadž o Viktorinovi mluví
se v něm jako o příteli někdejším, který po tolikerých nehodách (narážka na jeho sesazení
s úřadu r. 1497) ještě nezmoudřel, náleží list zajisté daleko za r. 1497. My klademe jej na
r. 1505 pro zmínku o zájmech Pibrových, jež té doby v popředí vystupují v korrespondenci
Bohuslavově. Jinak soudí Cornova, který (str. 435) list klade ihned po roztržce r. 1494.
114.
Bohuslav Augustinu Olomouckému.
Z Hasišteina (1505) — 4. srpna. Děkuje, že vyplněno přání jeho a bratrovo v příčině
Kadaňských, ač věc ještě neprovedena. V záležitosti dlužné výsluhy posílá na zvláštním
lístku nové podmínky. Číše Augustinova že již jest v Brně. O bouři v Uhrách a o Plu-
tarchovi. Slibuje, Ze posle mu své verše, až budou opsány. (Luc. 1032.)
Domino Augustino Moravo etc. s. p. d. Satisfecisti mihi, optime Augustine,
neque aliud est, quod hoc tempore abs te exigam, studiumque tuum in rebus
nostris atque diligentiam et ego et frater meus vehementer probamus, neque
immemores beneficii huius erimus, si quid aliquando in nobis erit, quod tibi
honori utilitatique esse possit; dabimusque operam, ut fertiles agros imitemur
ct tibi cumulatam gratiam referamus. Res quidem Cadanensis nondum peracta
cst, utpote ob nonnullas causas hactenus ne attentata quidem: speramus tamen
id, quod cupimus, nos tua opera propediem confecturos. De stipe mea nihil
aliud scribere possum, nisi eam totam provinciam tibi mandari, precorque, ut
in omnes occasiones intentus sis. Forsitan enim Juppiter aliquando in his locis
erit, ut id, quod nobis debetur, a principibus impetrare possimus. Affero tamen
quasdam novas conditiones, quas ex scheda lingua vernacula scripta ct huic
epistolae inclusa facile cognoscere poteris. Cyphus tuus, ut spero, antequam
hae liicrae tibi reddentur, Drunnae apud Franciscum cognomento Freisinger
erit: quomodo autem deinceps Budam perferatur, tu curabis. Res Ungariae
etsi novae sunt, minime tamen improvisae. Quis enim rerum humanarum
