124 1501.
fieri necesse est, malo terminos modestiae quam cupiditatis egredi; in quam
sententiam tot mihi iam meditata sunt, ut ab ea dimoveri et ab instituto meo
recedere vix liceat. Vale. Datae Junii XXIV.
List tento, jakož předešlý a následující, mají stejné datum, i napsány byly po ná-
vratu Bohuslavově z Prahy. Coelestini Ojvínští poznali zajisté Bohuslava skrze přítele jeho,
tenkrát již a snad ještě spolubratra svého, Kristiana Pedíka (srovn. pozn. k listu 21).
83.
Bohuslav Bernhardu Adelmannovi.
(1501) — 24. června. Ačkoli prý již o hornictví se nestará, těší se na jeho návštěvu;
ale hledě k nebezpečím cesty bojí se, i nabízí mu průvodce, vydá-li se na cestu k němu
přec. Posílá mu žádané nože a žádá za knihy a za zprávy o událostech italských. (Luc. 78.)
Bernhardo suo Adelmanno s. p. d. Nihil aliud habeo, Bernharde, guod
ad literas tuas respondeam, nisi admittere me omnia, quae scribis. Neque enim
unquam adeo res metallicas amavi, ut te offendere velim, neque etiam, quod
tuam (ut ita dixerim) pertinaciam fregi, tam causae tribuo quam humanitati
benevolentiaeque tuae erga me, qui importune quoque petenti nihil negandum
censes. Itaque sinamus deinceps metalla valere, et quae natura recondidit
Stygiisque, ut inquit ille, umbris admovit, nihil ad nos pertinere putemus. Neque
tamen propterea, quod metallica negotia et valere iussi et tibi remisi, adventum
tuum minori desiderio expecto. Cupio nam vehementer, ut et tu me meaque,
quam primum commodum erit, visas, et ego amicissimi hominis conspectu
atque colloquio fruar. Agerem haec pluribus verbis, sed viarum discrimina et
latrocinia passim pullulantia me nescio quomodo non tam pudentem quam
timidum in petendo reddunt, atque ideo hoc totum tuo arbitrio permitto.
Malo enim te absentem desiderare, quam praesentis calamitatibus, si ita fortuna
ferret, illachrymari. Postquam tamen constitues, quod agere velis, recte facies,
si id ad me scripseris, ut tibi aliquem itineris ducem mittam. Mitto tibi cultros,
quos optasti (cochlearia enim hoc tempore habere non potui) mittam autem
et Paulini Antoniique*) epistolas, ubi exscribentur. Tibi Alchoranus et Otto
Frisingensis caeteraque, de quibus toties ad te scripsi, curae sint, nam quae
ad me hactenus misisti, reddita mihi sunt. Audio Italiam magnis motibus
agitari, si quid de ea compertum habes, quaeso fac me certiorem. Nos enim
pene in angulo orbis constituti nihil peregrinarum rerum, quae tamen inter-
dum memoratu dignae sunt, scimus. Vale, acerrimae deliciae meae. Datae
junii XXIV.
Bohuslav patrně byl žádal něčeho na Adelmannovi, co hornictví se dotýkalo; která
žádost tohoto netěšila. Známo jest, že tenkrát v Rudohoří počínalo se zdvíhati hornictví,
a zajisté také ke všemu novému chápavý Bohuslav pokusů těchto si všímal, a snad do-
konce zamýšlel sám na panství svém kutati. Adelmann za přispění požádaný nerad svo-
loval, i mínil Bohuslava navétiviti, snad aby se o výhodách nového podniku přesvědčil.
Bohuslav vida jeho neochotu, ihned úmyslů svých se vzdával, ale nicméně na návštěvu
*) Snad Augustinique.
