64 1495, 1496.
57.
Bohuslav Janovi z Pibry.
(I495.) Vyslovuje nevoli svou z počínání nejmenovaného kritika, který spisek jeho
»de miseria humana« pokoutně pomlouvá; i hrozí mu, nepřestane-li. (Nova epist. app. 43,
Vinařický 34.)
Joanni de Pibra s. p. d. Libellum nostrum de miseria humana censorem
esse nactum ais. Is si huismodi esset, ut iudicium suum magni faciendum
sit, aequo animo ferrem: neque enim tantum mihi arrogo, ut nunquam me
lapsum fuisse existimem, quod etiam doctissimis hominibus non contingere non
potuit. Caeterum melius erat amicum hunc nostrum ea de re ad me scribere
et, quid reprehendendum putet, manifeste ostendere: aut enim errorem mcum,
si quis esset, agnoscerem et homini gratias aperem — Nunc vero per angulos
obloquitur, neque, quae displicent, in publicum profert, ut mihi facultas mei
defendendi omnino praerepta sit. Quamobrem velim, ut contineat impetum neque
materiam laudis ex me petat; alioquin sentiet et nos manum ferulae subduxisse
neque certamen literarium, in quo pene ab infantia versati sumus, extimesccre.
Invitus haec scribo et bilem erumpere gestientem cohibeo; sed nisi destiterit,
cogar et ipse aliquid ex vetcribus studiis repetere: docebo Aristarchum hurc
aetatis nostrae, qui in aliorum operibus caprearum oculos habet, in suis talpam
esse, neque ulla alia re nisi temeritate et impudentia nos ab co superari Vale.
Vročení listu u Mitisa nedatovaného vyplývá z předešlých. Nejmenovaný kritik, jehož
výrok ať skutečný nebo vylhaný tak záhy donesen Bohuslavovi, byl nejspíš Viktorin. My
domníváme se, že to byl výrok vylhaný, majíce na paměti, kterak týž Viktorin mnohem
později, když již s Bohuslavem dávno byl se rozešel, v listu k Řehořovi Hrubému o dílech
Bohuslavových velmi čestně se vyslovil (App. epist. na konci). Jak viděti, staral se Pibra
seč byl o to, aby propast mezi oběma někdejšími přátely, Bohuslavem a Viktorinem, stala
se nepřestupnou. Srovn. také list 112.
58.
Bohuslav Janovi z Pibry.
1496 — 3. října. Vyslovuje lítost nad smrtí znamenitého muže Alexia, který tak
vzorně řídil obce Pražské. (Nova epist. app. 410.)
Joanni suo Pibreo s. p. d. Peracerbae mıhi literae tuae fuerunt; cognovi
enim ex his summi illius hominis Alexii interitum. Nondum noveram ipse
hominem, plurimum tamen amabam. Solet enim nescio quomodo accidere, ut,
in quibus aliquam virtutis indolem esse audimus, eos etiam ignotos et dili-
gamus et admiremur. Institueram iam insinuare me in eius amicitiam, neque
parvum fructum ex tanti viri familiaritate atque consuetudine sperabam, sed
interrupit consilia mea immatura eius mors, quae mihi quidem ingrata est,
populo autem Pragensi etiam perniciosa. Quis enim vulgus illud omni vento
mobilius aut pari eloquentia et doctrina moderabitur, aut exemplo ad honestum
vitae genus provocabit? Ille quidem suo fato functus est, et fortassis ideo
