1493—1494. 45
tanta est ambitio atque avaritia, ut dum eam expleant, et suas et aliorum
animas perditum iri facile patiantur; hos inquam detestamur neque nobis solum
sed etiam immortali Domino exosos credimus. Quamobrem, Sanctissime Pater,
quoniam praesentes non possumus, saltem absentes tuis sacris pedibus provo-
luti humiliter precamur, ut tandem misertus nostri memoratum Bohuslaum
nobis confirmes. Moveat Sanctitatem Tuam felix memoria Friderici imperatoris,
qui hominem tibi literis suis commendavit, moveat serenissimus rex dominus
noster, devotissimus ecclesiae filius, qui id iam ex animo optat, moveant deni-
que aequissima postulata nostra, qui inter tot persecutiones semper obsequen-
tissimi Romanae sedi mansimus. Consideret Sanctitas Tua, mora haec quam
periculosa sit. Violantur passim iura immunitatesque ecclesiae, depravantur
mores, clerici laicique ex arbitrio suo vivunt, innumerae consurgunt haereses
et animarum infinita vis in gehennam ruit, dum non est, qui negotia eccle-
siastica aut consilio regat, aut authoritate moderetur. Haec si a Sanctitate Tua
impetrabimus, optime animabus nostris consultum arbitrabimur: sin autem
Sanctitas Tua in sententia perseverabit, id saltem oramus, ne quaecunque
deinceps evenient, nobis tribuantur.
List tento u Mitisa má chybný nápis: Ad summum pontificem nomine capituli
dioecesis Olomucensis. Ze od kapitoly nevyšel, dokazuje zřejmě ostry ráz jeho, jakoZ i ta
okolnost, že se v něm o kapitole mluví třetí osobou. Nám zdá se psán býti jménem ně-
kterých pánů moravských. Že adressován k papeži Alexandru VI, zvolenému 26. srpna 1492,
svědčí zmínka o kardinálu Montrealském, sestřenci právě toho papeže a týmž papežem
k biskupství dosazeném. Poněvadž pak uvádí se v listu císař Fridrich III již nebožtíkem
(+ 19. srpna 1498), napsán list asi na zimu r. 1493. Psal-li list tento sám Bohuslav, jest
velice pochybno (my hledíce k povaze jeho tomu nevěříme, ačkoli možná, že stylisticky
od něho byl upraven), ale přijali jsme jej do této sbírky přec, poněvadž jej byl přijal již
Mitis, a poněvadž nevšedně k tomu přispívá, abychom dobu tehdejší náležitě poznali,
45.
Bohuslav kapitole Olomoucké.
(1493 - 1494.) Děkuje, že trvá v přízní jemu osvědčené, a lituje, že věc se tolik pro-
tahuje. (Nova epist. app. 7.)
Venerabilibus viris d. decano & toti capitulo Olomucensi s. p. d. Accepi
literas vestras et patrem Nicolaum, quem ad me misistis, laetus audivi. Intellexi
enim vos perseverare in benevolentia erga me neque quicquam ex priori
affectu remisisse. Gaudeo maiorem in modum et me vobis perpetuo devinctum
obligatumque sentio. Referebat idem Nicolaus aegre vos ferre rem de die in
diem differri, vererique, ne inde ecclesiae vestrae aliqua pernicies afferatur.
Neque profecto, ut nunc sunt hominum mores, sine causa vereri videmini.
Multa de hac re invicem collocuti sumus, quae quoniam scriptis vix compre-
hendi possunt, ex eo cognoscetis. Si quid in me opis esset, aut si ipse huic
malo mederi possem, essem profecto is, qui debeo. Nam non minus mihi
forsitan quam vobis haec mora molesta cst. Sed difficile est os (ut dici solet)
in coelum tollere et quicquam his, ad quos negotium vel inprimis pertinet,
