1493. 41
sis, qui consuevit, neque patiatur quicquam agi, quod ecclesiae Olomucensi
aliquando aut negotium facessere aut periculum afferre posset. Quod vero ad
gratias Maiestati Tuae pro tantis tamque immortalibus beneficiis agendas attinet,
differo in aliud tempus, neque enim res paucis confici potest, et tam vastum
pelagus in praesentia aggredi non audeo.
List tento jakož následující čtyři, týkající se vesměs téže záležitosti kapitoly Olo-
moucké, klademe na r. 1493; neboť 1) naráží se v listu ku kancléři již na průtah věci
Olomoucké, která narážka byla by v listu z r. 1492 ještě tuším neskromnä; 2) svědčí z listů
těchto jeden Viktorinovi ze Všehrd, s nímž se Bohuslav již na počátku roku 1494 ne-
přátelsky utkal, a od něhož tenkrát laskavosti již by byl nevyžadoval.
40.
Bohuslav Janovi z Selnberka.
(1493.) Odporucuje zależitost kanovníkü Olomouckych. (Nova epist. app. 52.)
D. Joanni de Sselnberg, cancellario regni Bohemiae, s. d. Retulerunt mihi
canonici ecclesiae Olomucensis se a Regia Maiestate (nescio cuius rei gratia)
vocatos esse. Hos ego tibi (quoniam iam omnia mihi de te polliceri audeo)
mirum in modum commendo. Nisi enim postulatis eorum consultum fuerit,
vereor, ne res ecclesiastica non melius apud Moravos quam Bohemos se habeat.
Haec qualia sint, ex cis cognosces, curabisque pro tua in me benevolentia,
ut non frustra haec ad te scripsisse videar. Vale.
Viz poznámku k listu předešlému.
41.
Bohuslav témuž kancléři.
(1493.) Oznamuje, že dostal velmi laskavý list od krále, ale že není s to nyní náležitě
mu děkovati; aby ho v tom zatím zastal. Také prý stěžovali si u něho kanovníci Olomoučtí,
že obsazení stolice biskupské stále se protahuje. Pisatel prosí, aby kancléř věci rázněji se
ujal. Konečně odporučuje mu záležitost kapitoly Olomoucké. (Nova epist. app. 4).
D. Joanni de Sselnberg, cancellario regni Bohemiae, s. d. Redditae mihi
sunt literae regiae, quibus Praecellentia Sua omnem operam in re Olomucensi
mihi pollicetur. Gavisus sum mirum in modum, multis enim iam indiciis cognovi
optimum eius in me animum, nam et absentem in extremisque terrarum oris
constitutum non dubitavit his, qui coram in praesentiaque erant, praeferre, et
quotidie novo benignitatis genere prosequitur, neque quicquam praetermittit,
quo res coepta quam primum confici possit. Unde accidit, ut qui mihi iam-
pridem omnia Praecellentiae Suae debere videbar, nunc in dies magis ac magis
me obligatum atque obnoxium sentiam. Quanquam autem regia beneficia ut
maiestate p.aezellunt, ita relationem gratiae minime desiderant: animus tamen
meus conquiescere non poterit, nisi aliquando ostendero me et gratum esse
et non tam pontificatu delectari, quam quod a prudentissimo circumspectissimo-
