EN | ES |

Facsimile Lines

946


< Page >

[1]
1493. 41

[2]
sis, qui consuevit, neque patiatur quicquam agi, quod ecclesiae Olomucensi
[3]
aliquando aut negotium facessere aut periculum afferre posset. Quod vero ad
[4]
gratias Maiestati Tuae pro tantis tamque immortalibus beneficiis agendas attinet,
[5]
differo in aliud tempus, neque enim res paucis confici potest, et tam vastum
[6]
pelagus in praesentia aggredi non audeo.

[7]
List tento jakož následující čtyři, týkající se vesměs téže záležitosti kapitoly Olo-
[8]
moucké, klademe na r. 1493; neboť 1) naráží se v listu ku kancléři již na průtah věci
[9]
Olomoucké, která narážka byla by v listu z r. 1492 ještě tuším neskromnä; 2) svědčí z listů
[10]
těchto jeden Viktorinovi ze Všehrd, s nímž se Bohuslav již na počátku roku 1494 ne-
[11]
přátelsky utkal, a od něhož tenkrát laskavosti již by byl nevyžadoval.

[12]
40.
[13]
Bohuslav Janovi z Selnberka.

[14]
(1493.) Odporucuje zależitost kanovníkü Olomouckych. (Nova epist. app. 52.)

[15]
D. Joanni de Sselnberg, cancellario regni Bohemiae, s. d. Retulerunt mihi
[16]
canonici ecclesiae Olomucensis se a Regia Maiestate (nescio cuius rei gratia)
[17]
vocatos esse. Hos ego tibi (quoniam iam omnia mihi de te polliceri audeo)
[18]
mirum in modum commendo. Nisi enim postulatis eorum consultum fuerit,
[19]
vereor, ne res ecclesiastica non melius apud Moravos quam Bohemos se habeat.
[20]
Haec qualia sint, ex cis cognosces, curabisque pro tua in me benevolentia,
[21]
ut non frustra haec ad te scripsisse videar. Vale.

[22]
Viz poznámku k listu předešlému.

[23]
41.
[24]
Bohuslav témuž kancléři.

[25]
(1493.) Oznamuje, že dostal velmi laskavý list od krále, ale že není s to nyní náležitě
[26]
mu děkovati; aby ho v tom zatím zastal. Také prý stěžovali si u něho kanovníci Olomoučtí,
[27]
že obsazení stolice biskupské stále se protahuje. Pisatel prosí, aby kancléř věci rázněji se
[28]
ujal. Konečně odporučuje mu záležitost kapitoly Olomoucké. (Nova epist. app. 4).

[29]
D. Joanni de Sselnberg, cancellario regni Bohemiae, s. d. Redditae mihi
[30]
sunt literae regiae, quibus Praecellentia Sua omnem operam in re Olomucensi
[31]
mihi pollicetur. Gavisus sum mirum in modum, multis enim iam indiciis cognovi
[32]
optimum eius in me animum, nam et absentem in extremisque terrarum oris
[33]
constitutum non dubitavit his, qui coram in praesentiaque erant, praeferre, et
[34]
quotidie novo benignitatis genere prosequitur, neque quicquam praetermittit,
[35]
quo res coepta quam primum confici possit. Unde accidit, ut qui mihi iam-
[36]
pridem omnia Praecellentiae Suae debere videbar, nunc in dies magis ac magis
[37]
me obligatum atque obnoxium sentiam. Quanquam autem regia beneficia ut
[38]
maiestate p.aezellunt, ita relationem gratiae minime desiderant: animus tamen
[39]
meus conquiescere non poterit, nisi aliquando ostendero me et gratum esse
[40]
et non tam pontificatu delectari, quam quod a prudentissimo circumspectissimo-


Text viewFacsimile