XXI
pravdě, že zachovalý zbytek její psán byl od Němce, který se ovšem znal
i v češtině, ale snad méně, než by toho byl potřeboval ke správnému pře-
pisování starších od sebe a těžších básní českých.
Prvému z těch mínění nejpatrněji nasvědčují chyby, kterých se písař
SV dopustil u souhlásek, napsav častěji temnou z nich za jasnou a naopak.
Většinu jich ovšem opravil, ale vesměs tak, že mě tím jen utvrzuje v mí-
nění mém. Literu b na př. často předělal pérem vp a naopak p vb, ale
na tom obyčejně i přestal, nepostarav se nijak o vyhlazení stop liter přede-
šlých. Těch a podobných oprav nebylo možno tiskem nápodobiti. V díle II
však vylíčím je tím bedlivěji, čím patrněji vysvitá potřeba toho již i z právě
dotčených. Tu jen to ještě zaznamenám, že domnělý Němeček náš dvou
z týchž oprav ani nevykonal, zůstaviv ve v. 1746 Pyly za byly a ve 2167
bogyety za pojéti. Hanka prvou z těch chyb opravil, druhé se domakali teprva
vydavatelé Výboru, jak sem už připomenul ke cti a slávě jejich na str. V.
Že je zbytek SV zejmena proti JH nemálo smodrchán, o tom sem se
též už zmínil na str. VII a může se snadno každý přesvědčiti, kdo bedlivěji
srovná oba na místech tamže vytčených. Ale zachovali bychom se jistě velmi
nevděčně i nemoudře, kdy bychom se odvážili viniti jen písaře SV samého
všemi těmi nesnázemi, pro které nemůžeme přepisu jeho ani tak porozuměti,
jak bychom sobě toho směli rozumně přáti. Vinny jsou tím neomylně i jiné
osoby a okolnosti, z nichžto se tu jen jedné na spěch dotknu.
Od napsání zbytku SV minulo jistě již i více než pět set let. „Čas
vše mění i časy“. Těmi slovy nehlásá nám ovšem slavný původce Slávy
dcery nic nového než jen pravdu od nepaměti známou. Původcové hádek
častěji dotčených však nemohou nebo nechtí ani té náležitě porozuměti. Je-
den z nich na př. i to má za pravdu, že se přízvuk český ani během nej-
méně pěti set let nezměnil. Aby se pak domyslům jeho na této takořka ma-
kavé nepravdě osnovaným snadněji uvěřilo, dokládá se i auktority, ale takové,
která nejspíš i nyní ještě míchá přízvuk se závažím samohlásek.
Pročež není divu, že se týž pán a jiní protivníci RK i toho domáhají,
aby všecky ty zvláštnosti, kterými se liší řeč zejmena i RK od užívané v ostat-
ních památkách staročeských anebo kterým nelze porozuměti bez ohledu
k ostatním jazykům slovanským, byly pokládány za neomylné důkazy domnělé
podvrženosti jeho.
Jakkoli se to ostatné má, tolik je pravda, že bez takých zvláštností
nejsou ani přítomné zbytky. Jedné z nich, partikuly /étak, dotekl sem se již
mimochodem na str. XVIII. Aby jich bylo z téhož oboru aspoň do třetice, od-
kazuji ještě ct. čtenáře i ke slovesům, užitým ve v. 913 a 2033. Prvé z nich
znamená síalo se à známo mi je s mékkym / jen ze staré bulhar&tiny, ale
bez prehlasky &ili co swluëità se. Znala se vSak ona i ke swluditi sę s tvr-
dym l, jaké je slýchati podnes i ve srb. sluéiti se, v rus. sluéatnsia, sluéaj
a pod. V. Hanka a vydavatelé Vyboru (I, 142, 33) slovesu témuž jistě ne-
rozuměli, dave vytisknouti 2li¢i za slici. Druhé z vytčených sloves rovná se
