XVIII
textu. Ostatně odkazuji je ke str. 67 Šafaříkových Počátkův a k Biblí kró-
lowej Zofii z kodexu szaroszpatackiego, vydané od prof. A. Maleckého ve
Lvově 1871. V té je totizto jeSté ma za naj u superlativü pravidlem a časté
v ní lepak hodi se téZ k objasnéni partikuly létak, která mi je jen z v. 1970 SV
známa a ve Vÿbore (1130, 23) tak vytištěna, jako kdy by neomylně byla
vznikla z ale tak, čemu se ona spolu s a fak ve v. 244 JH rovná smyslem.
3) Prvopočátky toho zmatku, který se skončil známým vítěztvím slova
jen nad jeho příbuznými, sahají velmi hluboko do minulosti. Již v Homiliáři
opatovickém objevuje se jednou sese za ježe a to za jiže co muz. nom. množný
(Čas. mus. 1880 r. str. 115). Ze zbytkú prítomných vyniká zase SV značné
nad ostatní týmže zmatkem, maje na př. jež už ve v. 42 za již, ve 610, 737,
738, 740 a j. jenż za jes. Hanka a s ním vydavatelé Výboru jen ku prospěchu
rymu odchylili se tu i tam od originalu v té příčině. My sme se však ani
toho neodvážili, nepochybujíce mezi jiným ani o tom, že se tak více zavděčíme
aspoň budoucím historikům řeči české, než kdy bychom i sebe dokonaleji
byli dovedli zbaviti zbytek SV všech jeho metrických vad. Podobnou nádějí
kojím se i já sám, připomínaje, že mimo zbytek M a Š všecky ostatní často
kladou nejen střední akkusativ zájmena téhož, t. j. ježe a jež za nynější sko-
moleninu jeho že než i za jiné pády vztažného co nebo což, jako na př. SV
ve v. 34, 617, 954 a jinde; JH ve 298, 308 atd.
4) Nejen Hanka než i vydavatelé Výboru mnohem více se zastavují na
čistých pádech zbytků těchto, přidávajíce k nim předložky, nežli vlastně
sluší. Důvodů výčitky té mám tolik a věc, které se týče, je tak důležita, že
mi nezbývá nic jiného než odložiti výklad její do dílu II a přestati tu na
vybídnutí všech, jimž o ni zvláště jde, aby ráčili aspoň následující verše srovnati
a sice: a) strany genitivu verš 1118 SV sv. 114, 497, 549 téhož, se 270 JH,
236 B; 118, 132, 135 a 282 BM; b) strany dativu v. 263 SV a 141 BM se
734 a 1436 SV; c) strany lokalu v. 2208 SV s 241 B; v. 324 JH nejprvé se
73 M a potom s 1286 a 2033 SV, 397 JH a 57 B; d) strany instrumentalu
v. 424 SV se 318 JH; v. 1961 SV a 268 JH se 103 JH a 24 M; konečně
v. 2140 a 2141 SV s doklady staroruskými, obrácenými ode mne proti prof.
Buslajevu v Časopise mus. 1862 na str. 338.
Řeči zbytků těchto vůbec dostalo se již hojně nadšených chval. Vážím
jí sobě i já velice, ale jistě mnohem méně nežli zejmena ti z vrstevníků mých,
kteří i nyní ještě nadržují slovy i skutky marnému mínění Nejedlého o tak
zvané klassické češtině. Ti totižto pokládají nejspíše za neomylnou pravdu.
že zbytky tyto, nevynikají-li řečí svou nad RK, aspoň se mu vyrovnají a sice,
jak se jim zdá, zvláště proto, že již i enklitického š a ť bez mála tak rády
užívají jako písemná čeština za D. A. z Veleslavína. Smýšlení tichého genia
o té a spolu i moje, Fr. Palackého a K. Havlíčka mohlo by již dosti býti
známo i po $.38—41 Brusu mého. Tamže у $. 36 a 37 objasnil sem už i po-
vahu enklisi ž a ča jak se oběma má RK kobecné a písemné češtině. Maje
