XVII
1) Vydavatelé Výboru hledéli zbaviti zbytky tyto mimo Š i metrických
chyb. I těmi vyniká SV značně nad ostatní, jak tuším už i z toho dostatečně
vysvitá, co sem o něm zaznamenal na str. X. Kdo kromě momentu, o který
tam jde, ještě aspoň to náležitě rozváží, že se dřívější protivníci RK i sté
strany opírali proti němu o jedinkou syllabu, ten bude spíše chváliti než
tupiti nedbalost nasi o takovou zásluhu, jaké sobě vydobyl na příklad
i sám K. J. Erben po str. 212 a 213 Brusu mého známým pokusem svým
o napravení metra Legendy o sv. Katefiné. Podobného tomu násilí totizto
musil by se odvážiti každý, komu by opravdu šlo o metrickou správnosť
zbytku SV. Nicméně však opravil sem vněm aspoň takých veršů několik,
které se bez toho buď nehodily do kontextu, jako na př. 2309, buď zdály se
mi býti toho zvláště hodnými v příčině RK, jako 673, 1559 a 1972, kde však
jen o to jde, smf-li se tw i jako vw čísti a litera j sloves jmieti, jdu, jmu
a podobných v prosodii staročeské i za + pokládati. Proč sem přisvědčil otázce
té opravou svou, to jinde vyložím zevrubněji. Tu jen to ještě oznamuji, že
se v, 103 zbytku B počíná právě tím lokalem, o který se výše dotčení har-
covníci jedině opírali proti RK, chtíce, ale nemohouce dokázati, že by o syllabu
byl delším a proto nesprávným tento verš jeho: Jaroslav veś ve krvi s oróm
zbrocen. Ani tu ani onde totiZto neznél lokal ve krvi nynéj&ím spüsobem čili
třemi slabikami než jen dvěma, jak to v polštině slýchati podnes. Ostatně
viz o tom i str. 46 Počátečných skupenin souhlásek československých.
2) Zbytek SV liší se znamenitě od ostatních i počtem a rázností dialek-
tických zvláštností. Kdo by neváhal zbavovati je těch zejmena nyní? Kdo by
se spíše neměl zasazovati, seč právě jest, o to, aby zvláštnosti ty mnohem
určitěji a hojněji vyšly na jevo, nežli se jim toho dostane naším vydáním?
Myslím, že je to svatou povinností každého, komu u hádek, dotčených i pod
číslem právě předešlým, o nic jiného nejde než o pravdu a prospěch vědy
vůbec. A jak medle sluší zastírati se tím i takým účastníkům týchže hádek,
kteří neznají neb úmyslně nešetří ani té neomylné pravdy, že Čechové teprva
v XVI století dospěli k jednotě písemného jazyka? Pročež mohu tuším bez-
pečně přestati tu na následujících zmínkách.
Zbytek SV tak často má ý za é v jedn. genitivé, dat. a lok. ženském
skloňování složeného a zájmenného, že se mi zbytkem zdálo narážeti na to
v transkripci závorkami. Tak na př. už ve v. 69 a TO stojf réckÿ a světský
za rěcké a světské. Z ostatních zbytkův objevuje se zvláštnost táž jen ve
v. 13 B, ale pochybně, jelikož písař jeho připsal e nad y. Týž a BM píší
stále g za k u kdy, kde a podobných partikul, z čeho aspoň to vysvitá po-
někud, že žádný z nich nepocházel z těch krajů českých, kde je slýchati nyní
ji i hdo, ni-hdo atd. Ostatné viz o tom str. 62 a 71 Počátečných skupenin
souhlásek éeskoslov. I spojce i jen písaf B a BM předsouvají stále A, čeho
v naší transkripci též pilně šetřeno, ačkoli nevíme, bylo-li po A slýchati ?
či y. Ať o tom hádají jiní! Pročež připomínám, že mi u konjektury, patrné
ve v. 462 SV a 310 JH, jen o to jde, aby ct. čtenář snadněji porozuměl
B
