XVI
kázal a nedokáže ho nikdo proto, že domnělý doklad podstatně jináče zní
v originale a nejpřirozeněji dá se tak opraviti, jak se v naší transkripci čte.
Z mnoha důkazů toho přestanu tu na následujících: a) v. 10 a 36 B podobají
se vazbou svou velice mé opravě, zníce takto: v slově ač si velmi malém,
u prělš)čení dosti malém; chybou pak vytčené velmi podobnou obtížen je
v.981 BM; b) v Zaltáti klementinském vyskytá se též více chyb těm podob-
nfch, t. j. i v něm je základné slovo častěji připodobeno ku přívlastku svému,
jako na př. na str. 5 vř. 2 a 3: Padnü ot myšlčních svých, co latinsky
v žalmě 5, v. 11 dle Vulgaty takto zní: Decidant in cogitationibus suis; na
str. 36 v f. 1 a 2: Daj jim otplatu vedle činov jich a podle zlosti nalčseních
Jich "*), co zase srovnati třeba se žalm. 27, v. 4 Vulgaty: Da illis secundum
opera eorum, et secundum nequitiam adinventionum ipsorum; c) ani knihy
za našich časů vyšlé nejsou bez pripodobení sem nálezitych, jako na příklad
Časopis mus. (1846 r. str. 282, à. 8—10), kde mezi jiným i toto čteme: „tak
časem zrostla mythická postava co poetický sen, pomíjející při prvním do-
tknutim se rozboru“; dle Osvěty p. Vlčkovy (1880 r. str. 817, ř. 17 a 18)
zase rukopis Kralovédvorský „převyšuje vše, co se dosavade starých básních
našlo“. Tak smýšlím o něm i já, nepochybuje mezi jiným ani o tom, že se
k obraně jeho wfia lefa, kde prof. Miklosich dle str. 367 výše citované knihy
i nyní ještě „unerhůort“ bloudí, znamenitě hodí kromě právě vytčených chyb
zvláště ty, kde je naopak přívlastek připodoben základnému slovu, jako na př.
ve v. 2309 SV, na ruce pravice za pravici v glossovaném Zaltiti mus. a vi-
temberském dle Casopisu mus. (1879 r. str. 507 pod ruce), otmladové Stepové
za ščepoví v Žalt. klem. (dle téhoZe str. 508 pod sázenie) a mnoho jinych. ,Rai-
sonniren dagegen hilft nichts; je mehr man sich in einzelne Denkmäler vertieft,
desto vertrauter wird man mit ihnen, man liest aus ihnen Dinge heraus, die nicht
in jeder Grammatik zu finden sind.* Tak se ozval nedávno původce výše dotčené
výčitky theoreticky. Aby se pak i on i jiní tím také prakticky snadněji a be-
dlivěji mohli říditi než posavad zejmena ve příčině RK, připomínám jim i tu
již aspoň to ještě, že se písaři zbytků přítomných často dopustili i jiných
chyb, podobných předešlým vůbec, t. j. že nejednou připodobili slova násle-
dující předchozím a naopak i beze všeho ladu a skladu, jako na př. SV ve
v. 199, 1251, 1366, 2020, 2112, 2161 a jiných; JH ve 36, kde vydavatelé
Výboru (1073, 14) i skutečně dali vytisknouti »ejedne. Co tím vlastně mínili,
o tom nemohu nic určitého říci a hádati nemám nyní proč ani kde. K obraně
opravy své však oznamuji, že se zakládá na v. 1205 SV, který se jen druhým
ze přívlastků svých podstatně liší od JH.
Ale mnohem důležitěji liší se vydání právě dotčené od našeho v té pří-
čině zejmena následujícími věcmi:
12) Ta a předešlá těž ležatě tištěná slova psána jsou v originale takto: mi/lenich [wich
a nalezenich gıch.
