XV
grafií, jiných dopátrala se též tak kommisse dotčená na str. V a VI, ostatních
pak já s p. Stulíkem a Paterou spolu. Ale jen v otiscích originalů dali sme
je označiti všecky a sice tímto spůsobem: všecky ty z nich, kterých je ke
správnosti textu třeba, jsou tištěny jen leŻatymi typy, jako na pf. + ve
v. 935 SV; ostatní pak opatřeny jsou i závorkami, jako c ve v. 284 SV,
u a w ve 46 B a jiné, vyjma: krz a s ve v. 1519 a 2281 SV a h ve 448 JH,
kteréžto písaři vlastně jen prstem smazali. Závorky ty však netýkají se ma-
linkých liter, které písaři sami napsali nad vyškrábanými a my též dali men-
šími typy stojatými vytisknouti, jako na př. a a e ve v. 108 a 115 BM.
Kromě těch závorek obsahují přítomné otisky originalů ještě i takové,
do kterých sme dali stojatými typy obyčejnými vytisknouti litery, slova
a jednou i celý verš, jakožto víc anebo méně pochybné konjektury. Nejvíce
jich najde ct. čtenář ve v. 329—493 JH z příčiny, vytčené již výše na str. VII.
Ve transkripci pak narážíme závorkami též jen na několik takých škrá-
banin, které se nám zvláště zdály býti toho hodnými z rozličných příčin, jako
na př. ve v. 1766 SV proto, že se tam neobjevuje dříve žádná podobná. Ve
v. 173 B zase £ dáno do závorky proto, že tam vlastně k mělo býti vyškrá-
báno. Mohlo však tamž i zůstati č vedle A, jelikož i písař B nejednou napsal
th za t a à, jako na př. ve v. 152, 153, 190, 246, 309 a j.
Konečně aby se píle naše vté příčině nemohla slušně zdáti nikomu
malichernou, připomínám už i tu aspoň tři neomylné pravdy a sice: a) 0 ra-
surách v RK rozjímáno bylo již u nás i veřejně a hojně, ale beze všeho
ohledu k jinym rukopisiim staroceskym; b) užilo se týchže škrábanin též ve-
řejně a tak chatrně s každé strany proti RK, že to vlastně není hodno ani
veřejné zmínky; c) nejedna i z vyškrábaných, ale přečtených liter zbytků
těchto znamenitě se hodí ke všeličemu, jako na př. a ve v. 68 a 140 B k dů-
kazu toho, že čeština velmi dávno začala přenášeti zavřené kmeny podstat-
ných jmen, jakým je prvotně kořen beze vší pochyby, mezi otevřené, co se
skloňování jejich týče. Genitiv kořena je totižto již patrně těmto přiměřen,
maje dle oněch zníti kořene, jako břemene, knížete, mateře a pod.
Abych objasnil i důležitost diplomatického otištění neopravených omylů
několika příklady, ráznějšími od výše vytčených k obraně rozpustilého Masti-
čkáře, zaznamenávám předně, že vydavatelé Výboru (I, 1079, 14) takto dali
vytisknouti verš 255 JH: j pomluvením dosti málem. Nejvíce na slovo vzatý
slavista našeho věku, prof. Miklosich, dokládá se jich ještě i 1876 r. (Vergl.
gramm. III?, 353) takto: promluvením dosti málem. Má tedy j a pomluvenim
nejspíše za chyby tisku, vynechav j a pfidav do následujícího slova v. Tím
pak a předchozími doklady hledf dokśzati, że je mdlem neurćity instr. jedn.
středního rodu jakožto přívlastek předchozího jména podstatného. Kdy by se
mu to bylo podařilo, byl by se nám ovšem poněkud zavděčil zejmena i v pří-
čině RK, kterému již i ,tendentiosc Vorliebe für die nominalen Formen des
Adjectivs“ byla skutečně vyčtena. Ale Miklosich dotčeného mínění svého nedo-
