IV
Největší a nejmladší ze zbytků přítomných, Svatovitský, psán je na
papíře na mnoze ovšem chybně, ale tak zřetedlně, že se dá mnohem snadněji
čísti než ostatní pergamenové mimo zase Šafaříkův. Hanka však dopustil se
vydáním SV (Starobylá skládánie. II. V Praze 1818, str. 151—264) i tolika
a tak vážných omylů, že zejmena i ti sotva vědí, co činí, jižto se neostýchají
pokládati Hanku za hlavního z domnělých padělatelův i Kralovédvorského
rukopisu samého.
Vytknu z omylů jeho již i tu několik nejmakavějších a nejdůležitějších,
připomínaje předně, že Hanka přijal do počtu veršův i ten, který patrně
chybí v originale po v. 1443, poněvadž se ten nerýmuje ani se předchozím
ani s následujícím. Pročež od verše téhož až do konce třeba citované ode
mne u Hanky pokaždé o jeden níže hledati. Podruhé zastaralý pravopis vy-
dání Hankova nahrazuji zcela věrně nynějším. Potřetí přidávám k opravám
vytčených omylův i novočeský výklad, kdekoli se mi to potřebným zdálo,
aby výčitky mé snadněji a jasněji vyšly na jevo.
Tak obsahuje verš S pak za vsak; 25, 1796 a 2001 kehdyż za když,
72 loži za zboží, nčes. bohatství; 95 stáše za sta sé, né. stala se; 110 sice
za pyle, né. pykaje; 120 vierw za viery, nC. vérnosti; 146 Кбойю za kdużto,
né. kdyZto; 161 kde za kda£, né. kdyZ; 212 chlapského za chlapie(h)o, 266 ne-
hodny za nehoden, ačkoli tak podnes nejen píšeme než i mluvíme; 303 ja-
kožto za jakož tu, 331 radi za rada, 376 že za a, 403 proto -za pro ty, 633
kdaż za kdaś, ně. kdys, kdysi; 700 zda za da, ně. dal; 726 a jmá za mimo,
164 vzirna sé za vetrhna sé, né. vztrh anebo vztrhnuv se; 775 knéZie za kné-
žic, 186 a jako za Ajaka, 198 jenżto za jenż tu, 814 zpomínati za zpomamiti,
né. zpomenouti; 839 beze za té a za žádané rýmem téze, 853 pokoje za po-
koju, 892 vida za vídal, 928 vsé za sé, né. se; 931 prvé za pravé, 933 ottud
za ottad, 954 jenżby za jímž by, ně. čím by; 1000 jiż za že již, 1043 brojí
za vojí, ně. vojska; 1044 rogbroji za roj bro(j)i, 1087 svi za vši, ně. všecku;
1110 číte zajtra za cite s jitra, né. pocítal od rána; 1111 mevédé za ne-
zvédé, né. nezvédél; 1115 v stádu za v stádo, 1166 pode га робеп, nè. potav;
1201 zazněji za z šalmějí, 1327 potomě za polomie, ně. porazí; 1389 tako ho
za tak toho, 1394 Na nem za na 'nom, ně. na onom; 1476 na onu za na 'nu,
1519 potéhnit za poběhnů, 1540 sé koruchwy stkvéchu za sé korühoy stviechu,
ně. se korouhve skvěly; 1642 kóń za boj, 1673 coż za jest, 1722 z toho za
zlého, 1728 druhé za druhde, né. jinde; 1819 nepobèëe za na pobézé, nc. na
útěku; 1879 ponose i ponośky tahi za panode i panosky tahnd, kde vsak
rým opravdu žádá čahú, ně. táhnou; 1906 muże za ruce, 1994 już za jeż, uć. że;
2049 vsak zasć za a však zavše, ně. vždy; zavše však u Slovákův a Poláků
podnes žije; 2061 vsiudy běže jak myšice za všady běžie jako mšice, 2168 ač
kdy za vezdy, né. vzdy ; 2189 stonachu za stonuchu, ně. utopili se; 2298 tě země
poli za těženie polí, ně. výtěžek hoří; 2328 do tak vo testć za dotad v cesté.
Vydavatelé Výboru z literatury české (D. I. V Praze 1845, slp. 135 a 136)
vyznávají sic i sami, že jim „nebylo lze s pramenem svým srovnati“ zbytku SV.
