XII
nepřejí, nadržujíce Alexandrovi mezi jiným i tak, jako kdy by byl býval nej-
výtečnějším z hrdin křižáckých. Kromě toho již i ve družině Dariově obje-
vuje se dle v. 185 a 186 JH mnoho vévod, kniežat i markrabí, svobodných
pánov i hrabi. Ani rytieri a purgrabie nechybi tamże, vyskytajice se ve v. 114
8 246. Ve v. 118 a 119 B přichází též hrabie a markrabie. Dle v. 1388— 1391
SV páni ve druZiné Alexandrové zovou panoëe své již i českými jmény: Jan,
Miadota, Radota, Radvan atd.
Kromě toho dle $. 19 Brusu mého nemáme historie osvěty české po-
dnes. Kdy bychom však i sebe důkladnější již měli, nestačila by ona přece
úplně osvítiti přítomných zbytkův a sice hlavně proto, že i politická historie
aspoň těch dob, do kterých nejstarší ze zbytků těchto patří, je ještě na mnoze
temnou, ačkoli kronikáři naši i jiní mnohem bedlivěji zaznamenávali politické
děje než jakékoli jiné.
Podobně se mají přítomné zbytky i strany řeči své. Podnes dospěli sme
jen k výtečným Počátkům staročeské mluvnice. I to, čím J. Jungmann a Fr.
L. Čelakovský přispěli k objasnění staré češtiny s lexikalné strany, hodno je
slouti výtečným počátkem.
Kdy bychom však kromě úplné mluvnice a takéhože slovníka staré
češtiny ještě i sebe důkladnější historii češtiny vůbec měli, zůstala by přece
ještě naše známosť staré češtiny na mnoze kusou, jelikož nejen: ohromná
většina památek jejích žalostně zahynula než i Ascoli, patřící mezi nejzna-
menitější z jazykozpytců nynějších, úplně pravdu má, hlásaje !!) o řeči vůbec
mezi jiným i toto: Die Sprache stellt in jeder ihrer Phasen gleichsam einen
zufälligen Abschnitt eines Stromes unausgesetzter Umgestaltungen dar, in
welchem Abschnitte sich gleichzeitig die Reste eines absterbenden und die
Vorläufer eines herannahenden Typus bemerken lassen.
S toho stanoviska souzeno budiż prednó o tom, nač sem už výše na-
razil, t. j. smíme-li sobě rozumně toho přáti, abychom dokonale porozuměli
tak starým památkám, jakými jsou tyto zbytky. Já myslím, že nesmíme,
poněvadž pokládám takové porozumění za nemožnou věc a takých nepřeje
sobě žádný rozumný člověk. Pročež neváhal bych co filolog ani za podvržené
pokládati těch a podobných památek, kdy by jim bylo možno dokonale po-
rozuměti. Původcové hádek dříve zpomenutých vedou sobě ovšem i v té pří-
čině naopak, ale s jakým prospěchem, to vyjde bohdá brzo na jevo.
Podruhé přál bych sobě, aby se stanoviska téhož bylo hleděno i na
všecko to, čím se ještě níže dotknu řeči těchto zbytků, maje tu dříve zkrátka
oznámiti, jak se má vydání naše zevnitřně k originalům jejich.
V těch není předně žádných čísel. Z patrných v našem vydání arabských
větší znamenají pokaždé stranu, a vedle nich prvy a b druhý sloupec origi-
nalu. Menší z týchže čísel před otisky originalů značí řádky sloupcův; u tran-
!!) Kritische Studien zur Sprachwissenschaft von G. J. Ascoli. Autorisirte Übersetzung
von R. Merzdorf, zu Ende geführt von B. Mangold. Weimar 1878, S. V.
