SVATOVÍTSKÝ.
Proty flunecznemu waru
Orlycze bye powyellena
Gez byefye chitrze wymyllena
5 Aby podny horkoft ftydla
Ta gmyegelye zlatta krzidla
Podle woze genz byechu
Gez ffye wdy krale drzechu
Geho blyffye. przyrozenye
10 Kralowfkeho pokolenye
Dwye ftye gynochow wybornyeyfych
Swu flechtu przyrozenyeyfich
Malo dale pak przyedtyemy
Kralowfkymy gynofemy
15 Deffettyffyczew wzaltupye
Gyez dyechu wfy wgednom Ilupye
To wfye wyborny rytyerzy
Tyech komonítwo podkropyerzy
Ratyftye gych poftrzyebrzyena
20 Apye wfye pozzlaczena
Gezczes kromye toho wfyeho
Gmyegyefye lyda pyefyeho mnoho
Dwakrat tyffyczew trzydczety
Ty byechu nato pogyety
25 Aby protyech lydy hrozu
Neprotrzyel ffye nykte kwozu
Bye obyczey czala toho
Iakoze doma nykoho
Swe czeledy neoftawyly
so Zeny dyety wlye pogely
Abyefye kral wzal wtu dobu
Matku zenu dyety ífobu
Aczot mzhow patľet mozechu
To ffnym poklada nyeffyechu
35 Zatyem lechczeyfy lyd przyde
Genz mnozftwem zezyfla wynyde
Iu blyz febe ftachu dwogye
Rzyeczfke ypohanfke woge
Czekayucze [fobu [tranu
40 Druheho dne fwyetlolt ranu
Neb gym bye wyety dano
Ze yakz gytrzye bude rano
Kdaffye fluneze profwyety
31
proti slunečnému varu
orlice bě pověšena,
jež bieše chytré vymysléna,
aby pod ní horkosť stydla.
1250 Ta jméjéše zlatá krídla.
Podlé voz(a) jenž biechu,
jez sé v(z)dy králé drz(i)echu.
jeho bližšie prirozenie
kráľovského pokolčnie,
1265 dvě stě jinochov výbornějších,
svú šlóchtú prirozenéjších.
Málo dálé pak préd témi
královskými jinosemi
deséf tisícev v zástupé
1260 jezdiechu, vài v jednom slüpé.
To vše výborní rytieri,
těch komonstvo pod kropieri,
ratisté jich postriebréna
a (ko)pie vse pozlacena.
1265 Ješčež kromě toho všeho
jmějéše lida pěšieho
dvakrát tisícev triceti.
Ti béchu na to pojeti,
aby pro téch lidí hrózu
1270 neprotrél sé nikte k vozu.
Bé obyčej časa toho,
jakože doma nikoho
své čeledi neostavili;
ženy, děti, vše pojeli.
1275 A bieše kráľ vzal v tu dobu
matku, ženu, děti s sobú;
a coť mzhov patset mož(i)echu,
to s ním poklada nesiechu.
Za tiem lé(h)éejáí lid pride,
1280 jenż mnoztvem z čísla vynide.
XXIII. Juž blíž sebe stachu dvoje,
récké i pohanské voje,
čekajúce s obú stranú
druhého dne světlost ranú;
1285 neb jim bé v(éd)éti dáno,
Ze jakž jitré bude ráno,
kda sé slunce prosvietí,
