SVATOVITSKŸ, 17
Nechtye dyablu moczy przyety
35 Ktyelli bych to wfye klalty
Czo wtey ftranye myelt ywlalty
Dotadty bych rzyecz rozwlaczyl
Az byfye [mad yrozpaczyl
Protoz tu rzecz yukraczi
4) W[we pwenye [ye nawraczy
Hic contra diescentem.
Gyz by czas protywzorzy
Kdyz bywa krzyk ptaczı zborzy
Kdalto fye nocz fednem dyely
Akdyz fluneze nafwyet fpyely
45 Allexander wzweda zraky
Wezrzye nazorzie oblaky
Vzrzyew den yako [ye lecze
Witana rucze [ye oblecze
Sed yíta nagedny horzye
5» Obezrzye tu wlaít otmorzie
Potom fye wzemy obraty
Pocze myelta fhledowaty
8” Akamfye koly obratyefye
Tu nawfye (trany wydyefye
Kdelto wyna zyta ktwyechu
Kdez ktera lowyftye byechu
5Zrzyew wfady dly ynaprzieky
Vzrzye ande fylne rzyeky
Znych tecze fyrocze woda
Amoczna wnych ryboproda
Wyda to welmy fye [zada
10 Wzmluwy tak kfwym lydem [ada
Zrzyete nawlye ftrany vpole
Kaka wtyechto zemyech wole
Zde kralowítwo zde chez: gmyety
Awam chezi fwe zemye prziety
15 Rzka tak nycz neotyeze
Da ktoz czo doltogen byele
Wtom ffye nycz byl nerozpaczyl
Wnyz by welwyet byl podtlaczyl
To fdyew kaza wogem wfítaty
20 Doczylyczy ffye braty
Pofla kmyeftom ynahrady
Aktwrzem zde y onady
nechtě ďáblu moci prieti.
(Ch)těl-li bych to vše klásti,
co v tej straně měst i vlastí,
dotad ti bych rěč rozvláčil,
вто ай by sé snad i rozpacil.
Protoż tu róć i ukrści,
v své pravenie sé navráci.
XI. Již by cas protivu zori,
když bývá КиК ptací sbori,
6:5 kdaZto sé noc se dnem délí
a když slunce na svět spělí.
Alexander vzveda zraky,
vezré na zoré oblaky;
uzrév dei, jako sé léée,
680 vstana, rice sé obléce.
Sed i sta na jedny hors,
obezré tu vlast ot more;
potom sě v zemi obráti,
poče mésta shlédovati;
8° a kam sé koli obrátie&e,
tu na vše strany vidiese,
kdežto vína, žita ktviechu,
kdež která loviště biechu.
Zrëv všady dlí i na préky,
eso Uzrě, ande silné róky,
z nich teče široce voda
a mocná v nich rybop(l)oda.
Vida to, velmi sé sZáda,
vzmluvi tak, k svým lidem sada:
695 zrěte na vše strany v polé,
kaká v těchto zemiech vólě;
zde královstvo, zde chci jmieti,
a vám chci své země prieti!
Řka tak, nic neotieže,
700 da, ktož co dóstojen bieše.
V tom sě nic byl nerozpáčil,
vniž by ve(š) svět byl podtlačil.
To sděv, káza vojem vstáti,
do Cilici(e) sé bráti ;
105 posla k méstom i na hrady
a k tvrzem zde i onady;
2
