VI
kterou sl. Výbor Musea království českého na mou prosbu, danou 8 ledna
téhož roku, ustanoviti ráčil i ku chemickému proskoumaní rasur Kralové-
dvorského rukopisu a zbytkův Alexandreid patřících Museu. Obkladem právě
zpomenutým „podařilo se úplně a beze vší škody sníti se zbytku Š velmi
pevně lpěvší na něm pásky kůže z vazby a třísky dřeva bukového z desky.
Dne 1 dubna t. r. pak zbytek týž úplně vysušený na místech dříve naskrze
nečitelných byl sirníkem ammonatým natřen, čím tato velmi zřetelně a jasně
vyšla na jevo“. Jmenovitě přečetli sme potom deset veršů celých a sice
21—30, 49, 64 а 115—118. Částečně objevily se čitelnými v. 46—54 a 75.
Ostatních menších prospěchů té zkoušky dopátrá se snadno každý i sám,
srovná-li bedlivě vydání naše se Šafaříkovým v Časopise mus. 1847 r. I.
305—308.
Kromě toho byl i zbytek budějovickomusejný a musejný chemicky pro-
skoumán a přečten na více místech snadněji a tuším i lépe než to bylo
možná poprvé Fr. Palackému a V. Hankovi dle Časopisu mus. 1828 r. III,
86—96 a IV, 110—114; podruhé vydavatelům dílu I Výboru z literatury české
1845 r. dle sloupce jeho 150—159 a 1086—1090. I tu i onde však jen tran-
skripce týchže zbytků byla vytištěna.
Jindřichohradecký zbytek neobsahuje žádných rasur nejspíše proto, že
je psán na velmi jemném anebo tenkém pergameně. Diplomatické čtení jeho
nebylo též ještě nikde vydáno než jen transkripce, jejížío nejtěžší čásť a sice
třetího listu, zbaveného podnes tří proužků, pochází od P. J. Šafaříka, ostatek
pak od vydavatelů dílu I Výboru z literatury české, kde je celá vytištěna na
sloupci 1071—1086.
Tím a předešlými výčitkami je tuším potřeba nového vydání všech
zbytků dostatečně ospravedlněna. Výkladu potřebují ony snad i více ještě,
ale ten odložen býti musel, pokud nenabudeme jistoty, že vydáním jeho ne-
ublížíme sobě samým ani komu jinému. Vzniknutím zejmena spolků tak zva-
ných Stálců dostalo se sice literarným snahám našim znamenitého povzbu-
zení a podpory, reklama nevědomých a podlych Spekulantüv ochabla sic, ale
zuří ještě i nyní u nás o mnoho hrozněji, než bychom se byli bezpečně
mohli odvážiti tak drahého vydání přítomných zbytků, jakým by ono býti
muselo, kdy by vyšlo spolu s výkladem tak rozsáhlým, jakého jsou zbytky
tyto jistě hodny a my jim dopřáti míníme, seč jsme.
Přítonným vydáním chceme dle možnosti vyhověti předně těm, kdo se
obírají starou češtinou s jakékoli strany a příčiny. Těch pak je za našich
časů již o mnoho více, než by slušno bylo nepřáti jim ani tak skrovné po-
moci, jaké jim toto vydání poskytnouti může. Míníme zejmena posluchactvo
slovanských čtení na universitách, kdekoli se ona právě odbývají, jako na
všech ruských, na většině rakouských a na několika německých, francouz-
kých i anglických. Podruhé jsme o tom úplně přesvědčeni, že bez diplo-
matického vydání přítomných zbytků nelze hádek, vzniklých právě znova
i o RK samém, vlastné ani začíti, jak náleží, neřku-li k žádoucímu konci je
