ZBYTEK SVATOVÍTSKÝ.
Hic incipitur Boemicalis Alexander.
1* Genz zeymene byl wyehlaffny
Gehoz rozum byl tak yafny
Ze gmu bylo wlyeczko znamo
Wzemy vmorzi whwyezdach tamo
5 Ten wlak tíftweru wyecz wyczita
Gez przied geho [myflem fkrita
Kak mam prawye (irdeze radne
Wíak mam trzy wyeczi nefmadne
A pak owfyem cztwrte wyeczi
10 Smy/lem nemohu doffyeczi
Kdez (ye czlun v wodach plazi
Akdez had polkalach lazi
Kdez orel witupi woblaky
Kto ma tako fwyetla zraky
15 By mohl ty czyefti poznaty
Ande [y kazda potraty
Iakz ta trogye wyecz pomyne
Tako gye gich fled pohyne
Ty trzy czieft1 znaty pylno
2 Ale ze owffyem vfylno
Czyeltu czlowyeka mladeho
Znaty wrozko[fy chowaleho
Wtoho myfíly wezdy bluzi
Ny gye kdy czele poluzy
ss A kdyz ten wnyeczem bludy
Gyenz fmyflem wfyel nawfye lydi
2* Acz [ye kde vmych flowyech potknu
Snad mne pron wtom nycz nedo'knu
Neb [fem prziednym tako maly
Iakz prziedelwem zwyerz vítali
5 А przied flüczem woffcztyena [wyeczka
Neb prziedmorziem myelka rzieczka
Wíak ffyem to zmladoft1 (lychal
Gehoz ffemffye wzd1 vftichal
Tu myl magy mnozi lyde
10 Ze tak brzo zle pofudye
Wtom rziedko wynde zprzifflowye
Gedny proto nepochwale
Ze mayucz [myfla vmale
1” I. JenZ ze jmene byl véhlasny,
jehož rozum byl tak jasný,
že j'mu bylo všecko známo
v zemi, v mori, v hvězdách tamo;
5 ten však čtveru věc vyčítá,
jež pred jeho smyslem skryta:
kak mám, pravě, srdce radné,
však mám tri věci nesnadné,
a pak ovšem čtvrté věci
10 smyslem nemohu dosieci:
kdež sě člun u vodách plazí
a kdež had po skalách lazí,
kdež orel vstúpí v oblaky.
Kto má tako světlá zraky,
15 by mohl ty cesty poznati,
ande s(é) kaZdá potratí?
Jakž ta troje věc pomine,
tako jejich sléd pohyne.
Ty tri cesty znáti pilno,
so alé že ovšem úsiľno
cestu člověka mladého
znáti v rozkoši chovalého.
V toho mysli vezdy blúzi,
ni jé kdy celé posüzi.
% A když ten u něčem blúdi,
jenž smyslem všel na(d) vše lidi,
2" ač sě kde v mých sloviech potknu,
snad mne proń vtom nic nedo(t)kni;
neb sem préd nfm tako maly,
so jakž préde lvem zvét ustaly
à préd sluncem vošténá sviečka
neb préd morém mélká riecka.
Však sem to z mladosti slýchal,
jehož sem sě vždy ustýchal:
sstu mys? maji mnozi lid(i)e,
że tak brzo zlé posûdie.
V tom riedk(y) vynde z prislovie.
Jedni proto nepochválie,
že, majúc smysla u málě,
1
