Druhá kniha púhonná z l. 1407 — 1530. 99
Jan Budský podávali nám za její právo pět kop, ale my sme k tomu svoliti nechtěli,
a tak sme sě rozešli“ (Po straně poznamenáno: Pro Katheryna in Panossim Vgezdie
ad citacionem.) Zikmund, civis Maioris civitatis Pragensis, annorum ultra LX. iuravit
elevatis duobus digitis et dixit: [To mi jest svédomo, Ze pani Katherina z Modiovic jest
pravá dědička neotbytá dvoru toho v Panoším Üjezdé, kteryZ drzi Jan Babtista její polü-
bratří, a to i po svém otei Vanéckovi z Modrovie i po své matce“ (Po straně pozname-
náno: Pro eadem.) Dorothea de Panošího Újezda, relicta olim Hawlikonis od Labuték
za Betlehemem, civis condam Maioris civitatis Pragensis, habens annos LX vel plus, ut
sola dixit, iuravit elevatis LIPS digitis et dixit: ,To mi jest u pravdé svédomo, že pani
Katherina Vancékova deera z Modrovie a z Pano&ieho Újezda jest pravá a noodbytá
dědička dvoru dvoru toho v Panošiem Újezdě, na němž sedí a drží jej Jan Babtista řečený.
(Po straně poznamenáno: Pro eadem.) My purgmistr a rada Starého města Pražského
známo činíme ticmto listem vsem, ktoż jej uziie nebo étûci slyseti budû, Ze predstüpivse
před nás do plné rady Jan Sovol z Sokoric lovéi, Ursila a Katherina dobré ženy a
zachovalé, obyvajície v mésté našem, všichni jednostajné vyznali sü tudieZ pred námi,
kterak některů chvíli Jan Babtista přišed před krám paní Katheřiny, tohoto listu ukaza-
tedlnice, i řekl k nie takto: „Podrž a vezmi sto kop a pusť od toho.“ A ona zasě k němu
řekla: „Čemuž bych to učinila, ano otci mému dávali za to mé kop grošuov? Na svédomie
toho jich seznánie pečeť města našeho menší dali sme i kázali pritisknúti k tomuto listu.
Jenž jest dán léta od narozenie syna božího MCCCŮLXXXII ten čtvrtek po svatém Lin-
hartu |7. listopadu|. (Po stranć poznamendno: Pro eadem Katherina.” Johannes Sobol
de Libeczowa, clientalis, annorum LX vel circa, iuravit elevatis duobus digitis et dixit:
To mi svódomo. że otec Kathefiny z Modfejovic, Vanček z Újezda, byl jest a seděl
v Panosim Ujezdó jsa mocnym hospodářem, a po smrti otce jejiho'i matky jeji nade-
psanà Katherina dcera jich prijieZdela jest po třikrát a piipoviedajie s6 k tomu statku
a dávajíc památné na to, a všelik já sem ji k tomu napomanul, aby to učinila. A když sě
jest připovědělu, tehda Jan Babtista prosil jie a řka: Milá sestra! Nech toho při mně, nech
ať dám sto kop“ A ona nechtěla k tomu svoliti a řkúc: „Já toho mohu lépe odbyti.‘ A bylo
lesu drahně svezeného, a já vida ten, řekl sem k němu: ,K čemu jest ten les?‘ A on
řekl: „Chtěl sem stodolu stavěti; A já vecech: „Pročež' nestavieš% A en odpověděl: „Co
bych stavěl, když o to miesta nemám? Actum feria ]l ante Nicolai |5. prosince| a. d.
MCCCCLXXX V ^ (Po strané poznamenáno: Pro Katerina ad citacionem in Panossim
Vgezdie). Týž Jan Sobol vyznal pod taż přísahů řka: To mi dobře svědomo, když
paní Margrétha, matka paní Katheřiny, ovdověla, a Havel, otec Baptistuov, byl pojal túž
pani Margréthu, Casto ji nutil chté, aby jemu ten statek vzdala, jakoż jedni, jda s ni
s Hrádku skrze les, bil se s ní proto; jemužto ona mluvila Fküc: ,Co se se mnü tepes,
cozt mam vzdati, vSakf mé nenie, ale sirotčie! A zda nevieš, žeť já s jejie dobrú volí
na tom sedéti mam az do smrti? A potom, když Havel utrácel a vozil odtud, kam chtěl.
tehdy pan Holicský přikázal Václavovi Dúpovceovi a Petrovi Skalskému i jiným, aby toho
sirofka opatrovali a utiskati nedali, a aby ten statek nebyl roztrhován ke škodě toho
13%
