Druhá kniha půhonná z I. 1407—1530. 521
(**) Wenceslaus Behem de Ponte, actor, suo et Lucie conthoralis sue nomine,
cuius est eciam commissarius, protestatus est coram beneficiariis curie, guod Mel-
chiarum Hochawser, citatum, iuxta concordiam, quam inter se habent, ab hac cita-
cione dimisit et dimittit liberum et omnino solutum. Et ipse Melchiar citatus cum
beneficiariis pro culpis concordavit. Actum feria II in die s. Benedicti [21. brezna]
anno etc. LXIII.^
*) Nad jménem jest poznamenáno: Testata est.
V soupise půhonů v menším manuálu DD. 30 na 69 jest o tomto půhonu stručně zazna-
mendno: Anno LXII. (Wenceslaus Behem de Ponte cum Lucia uxore sua citaverunt Melchiarum dictum
Hochawser pro dampnis. Term. in crastino Jeronimi}. Záznam jest pfetrzen.
?) quia — soli připsáno nepochybně dodatečně, ačkoli se barva inkoustu nezdá býti od-
lišná. — '”) Tento odstavec je připsán pod žalobou.
Anno domini MCCCCLXIV.
786.Wenceslaus de Winarzecz* conqueritur super Johannem dictum Withauz de
Vnieklas.
Juxta: Prevencio a. d. MCCCCLXIII feria III ante festum
S. Thome [/6. prosince] pro dampnis XXX marcis
argenti.'
Juxta: Executor Henricus de Hostiwicze. Terminus in crastino Fabiani
[21. ledna 1465.)
(* Actor produxit testes pro sua causa: Johannes Prznieze B. XV?
1) Pühon k tomuto útoku viz v čís. 787.
9 Tím se odkazuje k druhé části DD. 33, kdež na !. B XV (str. 319) při hesle Ag
prevencionem, ubi Wenceslaus de Winarzecz, jsou zapsána tato svědectví: Johannes
Prznicze de Winarzecz, annorum XL vel ultra, ut solus dixit, iuravit elevatis I[bus djgitis
et dixit: „Toto mi jest svědomo, že když sú mne a Mathije Dleska Václav z Vinařec, syn
Mikšíkuov, strany jedné a Jan Vitúš s strany druhé prosili, abychva je přátelsky smluvili
o padesáte kop grošuov, kderéž jest Václav z Vinařic pravil se mieti na Uněklasiech, i
smluvili sme je takto, aby Jan Vitúš Václavovi z Vinařec dal za to jeho právo deset kop gr.,
“ à pak-li by pro svû chudobu jemu jich tak brzy dáti nemohl, ale plať jemu s toho jednu
kopu gr. A on jemu měl to své právo ukázati, a Vitúš aby od desk zaplatil. Pak-li by jemu
Václav toho neukázal, tehda jemu nedaj nic. Matěj de Bykoše, censita Johannis
Wrabsky, annorum prope quinquaginta, ut solus dixit, juravit elevatis IIS digitis et dixit:
„Toto mi jest svědomo, že když Václav z Vinařec s jedné a Jan Vithúš s strany druhé
prosila sta nás, abychva je smluvila o nějaké právo, kteréž se jest Václav již řečený pravil
mieti na Uněklasiech, a já s Janem Prznicí to před se vzavše, smluvila sva je takto: aby
Vithüs dal Václavovi kop deset, a pak-li by nemohl, ale aby jemu udělal na to list s üro-
kem s toho jedné kopy gr., a Václav jemu to ve dekách ukázal, a Vithúš od desk zaplať.
DESKY DVORSKÉ 66
