Druhá kniha půhonná z l. 1407—1530. 405
Juxta: Executores Hynczo de Giereze et Przech de Trzemessna;^ term. primus
feria V post festum s. Georgii [25. dubna] ^ Executores Karlik de Zbozie et Hra-
bisse de Nowe wsy; term. 2's feria V ante Vrbani (23. května|. Executores Hynczo
de Giercze et Przech de Trzemessna;* term. 3'* et finalis sabbato 4 temp. penthec.
[15. cervna].
Мет feria III] post Vrbani [29. kvétna| Purkardus conquestus est super Hyn-
czonem et Przechonem, executores prefatos, quod noluerunt suscipere litteram cita-
cionis, ab officio tabularum curie ipsis missam, nec mandatum eiusdem officii sunt
executi, et hane litteram citacionis ipse Purkardus viceversa attulit.
Data est de novo littera citacionis sub pena XX marcarum argenti cuilibet.
Executores Hynezo de Giereze et Przech de Trzemessna. Term. feria secunda post
Viti [17. Cervna]. lbi Purkardus actor et Johannes de Wyhnanicz citatus paruerunt,
ipsorum stánie notificando. Et beneficiarii curie assignaverunt partibus terminum
ad querelas, quando domini iudieio presidebunt istis in terminis.
A. d. MCCCCLIIH sexta feria post Jacobi [26. cervence] domini barones iudicio
presidentes, videlicet Johannes de Hazmburg et de Costi iudex etc, Henricus de
Straze, Henricus de Mülstein et de Dube, Wylhelmus de Ryzmburg et de Rabie,
Johannes de Wartmberg et de Blansstein, Johannes de Cunstatu, Johannes iunior
de Wartmberg et de Dieczina etc. in causa inter Purkardum de Janowiez actorem
ex una, et Johannem de Wyhnanicz et de Hradisstie citatum a jeho zastupci s strany
druhé, auditis partibus predictis cum eorum querelis et responsionibus, tabulis et
testimonio litterarum, invenerunt pro iure, et Henricus de Mülsstein et de Dube
dominorum nález exportavit: Poněvadž Purkard Strnad okázal jest spolky po Be-
nešovi z Chústníka a povolenie i potvrzenie k tomu spolku krále Václava slavné
paměti a také jest okázal, že z toho nápadu dědičného svého po spolku přišlého
pohonil pani Mánu,? a o ten póhon jest smluven s hofmistrem Lackem z Kravaf a
jinými pány, tak že jest jemu přiřčen nápad dědicstvie jeho, totižto hrad Hradiště
s jeho příslušenstvím, co a kterak se jemu mělo státi od již dotčené panie Máňy,
jakož jsme to všecko viděli i slyšeli a na takovů smlúvu táž paní Máňa z póhonu
jest propuštěna i s úřadem sě o vinu smluvila, že sě jest póhonu dopustila; a na tu
smlúvu měla jest Strnadovi v uřčeném času již dotčených dědin sstúpiti a osvobo-
diti, tak jakož ta výpověď Lackova z Kravař a Albrechtova z Koldic sudieho dvoru
královského ukazuje“ a že na to i léno podáno jest jemu od krále Václava slavné
paměti, a dřéve než jsú jemu Strnadovi ty dédiny vysvobozeny a sstipeny od Jana
z Městce, kterýž jest v to sboZie mocí všel vedle vyznánie a přísahy též panie
Máně, jakož tíž listové to vše šíře a řádně okazují, až jest z země ven vyjel. A
tepruv po jeho odjetí Jan z Městce prodal jest dědiny svrchupsané již dotčeného
Strnada* a než sě Strnad do země vrátil, až král Václav umřel a potom bürky a
války jsú vznikly: A poněvadž ta věc jest přesúzena i také přisúzena jemu Strna-
dovi za krále Václava, a strana pohnaná neprovedla jest, by které právo měl k to-
