540 Doslov.
pirus hruška 649 — .pira hrušky 680
populus topol 647 -- popolina topolinky 694
ristus zimoliz 661 -- vwscima zimoliczie 697
salix vrba 665 — salicina vrbiny 696
sicomorus klokóéek 643 . - sicomorna klokoëinky 698
tilia lipa 648 -- tiliana lipátka 691
ulnus jmele 653 — ulnicia jmelicé 697.
Pouhy pohled na tytc paralely ukazuje, jak malo mużcme spolćhati
na přesnost rukopisu A — ale také zároveň nám ukazuje, jak chybné byly
sbírky, jež těchto paralel nedbaly. N. př. Gebaurův Slovník staročeský
uvádí heslo 'tiliana Jípatka' s otazníkem; patrně třeba čísti "Jjfátka' p l.
nt. Týž Slovník podle mylného opisu 'bukně' čte bukně, opravuje bukyně =
hukvice — všecko mylně m. mukně, jak ukazuje již far-a (k far-ina, múka).
Týž Slovník čte malinník =: Himbeere a malime Himbeergestráuch —
všecko mylně m. malík (zkráceno z maliník pro metrum) a maliné.— africky
strom gumový a jeho plod; správně lat. 'melopus', v. slovník s. v. Atd. To
všechno ukazuje pouhý pohled na tyto texty paralelní. A vidíme více;
vidíme nesrovnalosti v dnešním zápise, jichž patrně v originále nebylo:
nyní stojí proti sobě (avellana) ořech--ořech, čekali bychom 694 ořechy,
což je snadno možno, ježto následuje samohláska (ořech(y) avellana) a byla
tedy možná elise; nyni stojí proti sobé 'jeiábnik -- Zetebiny', coZ asi v ori-
ginále bylo nékterym smérem vyrovnáno; nyni proti 'brsniel' stoji 'brzlicć”,
patrně omylem m. 'brslicé' (-—- brsnélicé, zkráceno klaretovsky) — Ge-
bauer zcela mylně vztahuje chybné 'brzlicé' k lékárnickému ‘brzle’. = yarus,
vždyť yarus = sv. fana chléb RVodü. 40* a. Nyní stojí proti sobě ‘cedtis’
a 'zřě', možno se ovšem domnívati, že nynější 'zřč' je zkaženina z nějakého
bývalého ‘cedi€’ — ale jistoty zde nemáme.
Někdy můžeme poznati chybu z pramenů a paralel; ‘connubiator’ je
v obou rukopisech přeloženo ‘svak’; je to proti obecnému významu slova.
Ale pramen přímý, Bohemář, má správně 'svať', tak mají správně i druhé
paralely, texty biblické; je tedy nepochybné, že 1 Klaret přeložil původně
“svať, že však 't' originálu, nedost jasné, bylo čteno jako ‘c' = ‘svac’ a to
ovšem od pozdějších opisovačů chápáno == 'svak'. Techto chyb, kde pu-
vodní 't' originálu Eteno pozdóji 'c' a dalo "k", máme v dnešních opisech
hodně.
Totéž ovšem platí o latinských heslech, jež můžeme v prvotní formě
zjistiti z předlob a vzorů (Tomáše, Bartoloměje, Vincence). Ale tato pomoc
není tak jistá, jak by se zdála. Ze studií Jedličkových, shora uvedených,
jest patrno, jak rychle a silně se měnily tyto latinské výrazy nejenom ne-
dbalostí písařů, nýbrž i vèdomymi ,,opravami‘“ pozdějších zpracovatelů.
To vidíme také v našem Klaretovi. Jméno ryby 'milago' je v těchto středo-
včkých encyklopediích dobře zaručeno; nicméně z Klaretova překladu
“plädn&’ je patrno, že četl v svém originále chybně 'mitago', po německu.
