zvonénie
2. zvonénie nt. — fragracio 1599 zvonye-
vic (omylem, vým zadávenie; Mencth
navrhuje zvohnyenve omylem) — flag-
racio zwonienie Vele&. aid. Püv. vz-vo-
nénie.
zvoněvie v. zvoněnie 2.
zvo(n)nicé f. — campanile 2339 zwonycze
(vým krtidlnicé) — Boh. 727 swonnycze
ald.
(zvo(n)nictvo nt. campanaria Vokab.
463 zwonycztwo ald.
zvonili v. zvoněnie
[zvon(n)ík m. = campanarius Boh. 391
swonnijk ad. Né. zvonik.
zvwonni- v. i. zvoni-
zvonové srdce v. srdce.
zvonovina f. = erlica 2631 zvonovina =
Veleś. (erbea) atd.
zworzenie v. zmotenie
zwci. v. zwrżenie
vertula 2684
zvrtle f. (zvrtlé nt.?)
2.
zvoněli v. zvoněnie 2.
zwrtle (mezi názvy pláčnickými); svovn. |
zvrtlik — u čihadla podstavek neupev- |
nény, ktevý se zvrútí, když se trhne, Te.
<Ztÿ: sroun. zvrtel m., obrtel, pod- |
vrtel, zádrhel aid.»
zvrZenie nt. — proiectus 2255 zwrzenic
(rým rozsûzenie) atd.
zvuëba f. = armonia. (éopovia) 1617 zvucz
ba; Jgm. dokládá i z v. 1448. <Zty: léz
v Segu. Opav. 63.)
zvučna f. (zvučná adj.?) = consona Vo-
kab. 16 zwuczna „de grammatica''.
zvuk m. — sonus 166 zwuk — Boh. 44?
ald. zvycka- v. zvyka-
[zvykalena f. = practica Vokab. 377
zwyckalena; zaniklo.
Srovn. zvykalivé.
[zvykalivé pl. adj. — (artes? — practicales
Vokab. £473 zwykaliwe (KL; var.
zwickalywe a zwykalne); sroun. zvy-
kalena. zvykalné v. zvykalivé
avykánie nt.
nye АС ай.
exercicium 1098 zvyka-
zvykali v. zvykánie
zychanek v. zdÿchânek
-zývanie v. ozývanie
zžímanie v. žímanie
Žába (. — rana 560 zaba = Boh.
atd.; mov. slc. Zaba.
Zába polská: rubeta Boh. 221 zaba pol-
ska atd. Za to Klaret Zabecka.
220
V. Flajšhans: Klaret II.
— žák.
529
żabók mm. = serpigo 1709 zabak AB
(,, languor") RVodü. 47% (Jg. s.
zabak omylem). Nyní žabka = hypo-
glossis, batrachus ,,nádorec pod jazy-
kem" Jg. (Zty: jinak též žába, nemoc
v hrdle.
žabečka f. — rubeta 562 zabeczka (rým
hadééka) ,,serpentes‘“. Jg. cituje z Ve-
lesl. ,zemska Żabka rubeta, Krôte“
atd.; Boh. žába polská.
žabí adj. žabí kopr — draconus 833 zabi
kopr (A : B zaby kopr omylem) „ignota
herba'' atd.; hojné v vostl.
żabinec m. = buffonita 330 zabinecz AB
(rm bronec) ,monstrosi homines"
Veleš. — Lact. atd.
žábod m. = raneus 402 zabod (A:B
zawod omvlem) ,,piscis‘“. Srovn. puiec.
żabojśdnik m. ^ ephiphagus 333 zabo-
gyednyk (B: zabogednik A; Hanka:
flabogyednyk mylně; rým medunik),
„„monstrosi homines“.
žáčě nt. = clero 1254 zacze (vym Zebrace).
Srovn. prozaté.
žáček m. — clericulus 1025 zaczek (rým
sňatek) — Lact. E VYb (clericus) add.
Zädati vb. impí.: 3 sg. fatiscit Fysiol. 586
gl. zada aid.
žádající v. žádavný
[žádavný adj. — (modus) optativus Vo-
kab. 683 zadawny (var. zadagyczy) „de
grammatica''.
; žádný v. zadní, požádný
-žádost v. požádost
žádost {. = desiderium 1352 zadost ald.
— appotitus Boh. 530 zadost a/d.
Xádostná adj. pl. =: (verba> desidera-
tiva Vokab. 90 zadostna „de gramma-
tica‘.
žáha v. zháha
Zahadlo v. Zehadlo
Záhna f. -: cremacula 2024 zahna (rym
sladovna); kontext trdlo, cedidlo, žáhna,
sladovna, kotel..
Srovn. Zehné.
žák m. = clericus 1026 zak (rým nají-
mák) Boh. 393 aid. Z lat.
Svovn. proZák a bo(sy» Zák.
Zakéf m. — pgesticulator 1119 zakerz AB
= Veleš. atd. Z něm. Schácker; Jg. zá-
keř (ale pak opravil V, 989c v žákéř).
Zdk . . nthar m. = subdiaconus 1040 za-
knihar (A: B zaknyharz): snad klare-
Il
34
