198 A. XXVIII. Dodavek k dopisim rodu Rosenberského do r. 1526.
1946.
Zdebor z Kozího Janovi z Rosenberka: o vystoupenf ze slużby. (M)
V Soběslavi (1470, 15. prosince). — Orig. arch. Treb. I. B. 7 B. 13.
Urozený pane, pane mně přieznivý. Službu svú vzkazuji VMti. A jakož sem
s VMtí několikráth mluvil i ceduli VMti thoho napsanú dal, co sej povinovato
za VMt; neb sem toho opatřiti nemohl tu v Třeboni, neb sem z rozkázanie vašeho
i hajtmanova zámku kvapně stúpil a sobě nic nepozuostavil. I řekl mi VMt, že to
má opatřeno býti, abych já upomínán nebyl. Také mi VMt o svatém Havle, kdy sem
od vás pryé jél, řekli před purkrabí, že mi VMt i službu ve dvú nedělí dáti ráčíte
i ty věci se mne sejmete. I milý pane, teď mi Ruzín píše, kterak mne pomlúvaj;
i prosím já VMti, račte mě v tom opatřiti, abych já pomlúván nebyl. Neb já toho
již na sobě dále toho držeti nemohu, neb sem již i škody skrze to bral i beru ssele
[sic] o to, neb mi dva koníky vzali. A vie VMt, že sem já vše učinil, což sem
učiniti měl a mně přislušalo z rozkázanie VMti i hajtmana vašeho, ješto mi bohdá
žádný nemá z čeho viny dáti. I věřím VMti, že se mně také stane, pokudž mi se
státi má, abych již viece neškodoval a snad i sám u vězenie nevpadl, o ty věci
jezdě. Také račte védéti, žej mi dáno XXti fl. v Soběslavi, a ještě mi máte dáti
LIT fi.; i prosím VMti, račte mi dáti a mě opatřiti, abych v tom dále nestál
a lidem práv byl. Pakli by VMt toho neráčili učiniti, již bych se musel v tom
některak opatřiti s radú pána mého JMti a přátel svých, jakž moha, neb mi se
kfivda déjé. Odpovědi VMti prosím. Dán v Soběslavi v sobotu po svaté Iucii.
Zdebor z Kozicho.
Urozenému pánu panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če-
ského, pánu mně přieznivému, buď dán.
1947.
Markéta z Grenau Janovi z Rožmberka: že chce dluhy své i desátky zapraviti sc. (M)
B. m. (1470). — Orig. arch. Treb. Fam. von Grenau.
Modlitbu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane mně milostivý! Kdeż mi
VMt psáti ráčíte, Ze by zpráva VMti vo mně dána byla, že bych já lidem VMti
platce [sic] bajti nechtěla, komu bych co dlužna byla: i VMti za to prosim jako
pána svýho milostivýho, že takový zprávy vo mně k sobě přijíti neráčíte, neb sem
nikdy ta nebyla, komu bych co dlužna byla, abych mu zaplatiti nechtěla. A kdež
mi ráčíte psáti vo postřihače, že těch peněz, kerajch mi půčil, i dluha jinyho, keraj
bych mu povinna byla, že bych mu zaplatiti nechtěla: i Pánbů zná, že sem vod toho
nikdyž nebyla, co sem mu dlužna, že sem mu ráda dáti chtěla. Nechtěl jest toho
vode mne přijíti, než chtěl by, abych jemu cizí dluhy platila, ješto jemu nepříslušejí.
