Dopisy z roku 1462. 109
ujci našemu, ten jemu hned list bez meškání pošli po jiezdném poslu; a cožkoli nám
odpovědi od něho přijde, to otevra přečti, a přečta ponechajž tu u sebe až do naší
příjezdy, neb bohdá skuoro domóv přijedem. A o zlatých, jakož jsú nám o středo-
postí položiti měli, toho nepochybujem, že v tom svû pilnost más, atby položeny
byly, by proto Maršálka i Žibřida měl obeslati přísně. Také položili jsú Czelkyngerz
& Hohenfelder zlaté, to dobře; pakli by nepoloZili, ale mój v tom svń pilnost, by
Czelkyngérze na Waynperg obeslati mél, atby byly položeny, aťbychom skrze to
k škodám nepřišli. Také by pan Reynprecht mlazśi z Walse XXXIII zlaté poloZiti
měl; v tom pilnost měj, ať se tak stane, neb zlatté Popelovi položiti máme ten úterý
před květnů nedělí v Budějovicích. Datum Prage, feria V. ipso die Annunciacionis
8. Marie anno oc LXII.
Famoso Johanni de Petrowicz, purgravio in Crumnaw, fideli nostro dilecto d. d.
1740.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o splacení dluhu, o obilí, o statku sirotčím oc. (K)
Na Zvíkově 1462, 30. dubna. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Gr, 8. č. 19.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Račte VMt viděti o tu věc, o kterúž
sem do Prahy jezdil, žeť sem nic na konec nezednal, než také sem tomu porozumél,
žeť by byla k miestu šla. I nezdálo mi se jest dále v tom mluviti; poňavadž sem
vuole VMti nevěděl; neb jest se mnů o to mluvila chtieci, aby při ní všecko obilé
zuostalo, což jest vsela na dědiny od toho dvoru; a mně se jest nezdálo toho uči-
niti bez rozkázánie VMti. A tak sme se na tom rozjeli. — Také račte VMt věděti,
że jest se mnú mluvila paní Čeňková, purgrabina Pražská, abych VMt obeslal, abyšte
ráčili položiti těch II“ kop, kteréž VMt máte dáti muži jejiemu. I prosil sem jé jic,
aby toho ponechala za dvě neděli; toho jest nechtěla učiniti, než abych já VMt
obeslal, což mohu najspieš, aby jí splněno bylo, a že jest jí toho pilné potřebie, a že
jest jí pan Čeněk rozkázal, kam by měla ty penieze obrátiti. A jestliže by VMt tiem
prodlévala, Ze by chtéla rukojmie napomenáüti. — Také račte VMt včdčti, že jest
Mikuláš Vítha obilé žádného nevyměřil, ani těch VIC czebrziech ovsa, kterychz jest
VMti nechati, jakož jest byl vybral na celý rok na svuoj úkol, neostavil jest viec
пей 4'/,° пав, dZbery] a Ij“ VMti dlužen ostal; i dal mu jest Jarohnév rok, aby
v nový oves VMti oplatil. A o ječmenu račte viděti, žeť jest mnoho jeho na lidech
zuostáno; a bojímť se, milostivý pane, žeť se musí některý slad přikúpiti. O Čádko-
vých penězích račte věděti, žeť sem mluvil s ní před Mikulášem Víthú, a tak se jest
seznala, že jest těch peněz byla zapřela; než Vandrovec rychtář že by o tom věděl,
a že jest také to zamlčel, a i podnes ten statek těm sirotkuom zapsán ani uručen
nenie. A Mikuláš Vítha ten jest nechtěl peněz vydati, o kteréž jemu VMt psala,
