z roku 1456. 469
piva, aby byla vada na břečce, aby též dva Staroměstská a dva Novoměstská to
ohledali a spravedlivě to rozsüdili.
Sedmnádcté. Sladovníci Staroměští mají mieti svú korúhev, Novomčští svú,
a obě aby bielé byly bez proměny, a kdykoli by potřebie vyjíti proti králově milosti,
svátosti neb jinam, aby jedna vedle druhé šla zárovno. Také Staroměští mají svú
pušku mieti zvléstni a Novomésti svû.
Osmnédcté. Kterÿ by tovatis toho řemesla byl shledán v kterých scest-
nostech, neřádích nebo nepoctivostech, ježto by všemu řemeslu hanbu činil a toho
ostati nechtěl, ten aby takový trestán byl, jakož na toho slušie, a řemeslo má jemu
složeno býti; a také který by se tovařiš toho řemesla nezachovával v jednom miestě
jako slušie, aby v druhém nebyl trpien, buďto v St. nebo Nov. m. nebo na Malé
straně. A který by podruh neb podruhynč najímala komoru neb pivnici, aby ne-
vařila piva, než kupovali v sudech u hospodářuov v šenku.
Devatenádcté. Aby mistři pivovarští pilni byli lidských statkuov a své
menšie aby k tomu držali, jakožto pomahače, podmistří a spieláky, aby též lidských
statkuov pilni byli a poctivost zachovávali.
Dvadcáté. Žádný mistr pivovarský nemá držeti ani spravovati viece pivo-
váruov kromě dva neb tři, a na těch má velmi pilen býti, aby pivo dobře bylo va-
řeno pro puožitek, čest a slovutnost města Pražského; a mistr pivovarský nemá bráti
viece nežli tři gr. od jednoho každého vařenie, a čber mláta, a pomahač toliko tři
gr., jako za starodávna bylo. Také mistr, pomahač a jiní pacholci pivovarští práv
nových a poplatkuov mimo starodávnie práva nemají vymýšleti ani bráti.
Jedenmecitmé. Dva mistři pivovarská aby byla přísežná od pánuov usa-
zena, a ti aby ty věci řiedili a pósobili, kteréž napřed a potom psány jsú, a neřády
stavovali, a ti přísežní aby hleděli k starším řemesla sladovničieho. Item pomahač
aby hospodám, když by pro uhlé přišli, dobyl uhlé a vody dal, když by potřebie
bylo, jakož to má z práva učiniti. Pomahač aby žádný neprodával droždie po spie-
lánie piva, leč s hospodářovů vólí, číž jest pivo bylo, a také aby nehýbal droždiem
do druhého dne.
Dvamezcitmy artikul, coz by kolivék dáno bylo do pivováru k jedení
slušně od hospodáře, kterémuž se pivo vařie, toho aby byli vděčni a nereptali.
Třímezcitmý, jestliže by který pacholek pivovarský nechtě poslušen býti
svého mistra i odšel k jinému mistru do pivováru svévolně, takového aby ten mistr
nechoval proti jeho vuoli; mistři pivovarští, pomahači a vozataji aby do bratrstva
a do cechu sladovnického slušali i pod jich korúhev, jako od starodávna bylo.
Čtyřmecitmý a poslední artikul, aby šrotéři piva nevařili. Toho na
svédectvie i na potvrzenie k snaZné prosbé a žádosti sladovníkuov svrchupsaných
pečet menšie města našeho z nás všech, purkmistra, konšeluov i obce jednostajné
