a let 1453 aš 1450. 467
a ty penieze mistři starší a přísežní aby obracovali na vosk k záduší anebo k jiným
jich řemesla k cechu potřebám. Actum ut supra (f. III. post Francisci).
28.
List konšelů Novoměstských na zřízení cechu sladovníků v Praze.
1456, 11. května.
My Jan kolář purkmistr, Jan Vschodecký, Jíra Majnuškovic, Jan z domu
Haléřova, Petr Hečka, Jan Kuklík, Jíra Frankovic, Jan Střiebrný, Prokop sladovník,
Pavel Suchopal pekař, Petr Zachařuov zeť kožišník, konšelé přísezní, měštěné Nov.
m. P., vyznáváme tiemto listem přede všemi ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú,
že přistúpivše před nás do plné rady opatrní muži sladovníci usedlí, chudí i bohatí
spoluměštěné naši věrní milí, předložili nám toho řemesla veliké nedostatky, ježto
skrze to i dobrému obecnému byla jest nemalá překážka, protože jiná řemesla své
cechy, tovařišstvo a správu mají v našem městě, a to řemeslo sladovníkuov zname-
nité, veliké a slovutné bylo jest bez zpósoby řádu takového do sie chvíle, prosiece
nás pokorně, abychom je při řádech a artikulech dolepsaných, o něž jsú se zespolku
svolili všeckni jednostajně s velikým dospělým rozmyslem a s potazem z dávných
časuov, hlediece ku prospěchu dobrého obecného; a my tu jich prosbu a ty artikule
a svolenie pilně váživše, podali jsme toho na velikú obec a svolenie obecné mocí
úřadu našeho, chtiece rádi, aby se mčsto naše, jenž pohřiechu těchto let válkami
převelikými a mory přečastými na lidu velmi sešlo jest, zase se dobrými obyvateli
a řemeslníky množiti mohlo, a zvláště aby pivo dobré Pražské, jakož z dávních let
bylo, k své dobré slovutnosti přijíti mohlo lidskú opatrností. K těmto dole psaným
artikuluom svolili jsme tak dlúho, doněvadž by obci a tomu řemeslu prospěšnější ne-
byly vymyšleny, bez pohoršenie však všelikterakého práva, svobod neb privilegií na-
šeho města a svolujem tiemto listem, přísně přikazujíce, aby ode všech, jichž se do-
týče, vskutku byli zachováni, z nichžto první tento jest:
Ktož by kolivěk chtěl svornost mieti v tom řemesle sladovnickém, aby se
s námi sjednával v duchovních věcech.
Druhé, že starší přísežní v tom řemesle svuoj cech a své tovařištvo mají
mieti, a starší to řemeslo mají s panská radü a pomocí spravovati užitečně jako slušie.
Třetí, aby žádný jeden od druhého tovařiše nelúdil, v trhu na obilí nepře-
kupoval, na sladovnách a na pivovařích, na sklepích a na pivnicích nepřenajímal.
Čtvrté, aby žádný nepřijímal tovařiše neznámého, leč by prvé opověděl jej
pánuom starším, a aby zaň slíbeno bylo za věrnost i za sbytie.
Páté, každý sladovník, kterýž přijímá obilé od lidí k dělánie sladuov, aby
jeho nesypal v hromadu, než každého súseda aby zvláště sypal.
59*
