444 B. XIV. Artikule cechů Pražských
Pátý artikul, že mistři starší mají pod svú přísahů chleb ohledávati, aby
se obci, chudému i bohatému spravedlivě dálo, a k tomu aby rovnú jednostajni méri
chleb bílý i režný dělali spravedlivě, jakož žito neb pšenice bude platiti toho času,
utisku a zádavy obci nečiniece; také aby pekli na prodaj chleb bielý i režný po
haléii, po peniezi i také dva vlašky bielá za haléř, jakož bylo z starodévna, aby
chudí lidé mohli k své potřebě, k svému posílení a potěšení takový chleb prodajný
mieti. A kohožby již psaní starší shledali, an chleb bielý aneb režný kterýž kolivék
nehodný, neslušný neb nespravedlivý, buďto že by podbělný, zábělý neb jinak jej
neslušně dělal a prodával, mají na pány znésti, a takový má pánuom prvnie viny
pět grošuov pokuty dáti; pakliby v tom podruhé shledán byl, má dáti pokuty deset
grošuov, potřetí patnácte grošuov, a jestliže by se toho čtvrté dopustil, tehdy má
jemu dielo řemesla do roka složeno býti, leč by jemu starsi s panskń vuoli milost
zvláštní učinili; a to proto, aby se takové pokuty vystříhajíc, obci v tom řemesle
pravdu činili, jako slušic.
Šestý, kterúž hodinu tovařiši mlýnští v sobotu na neděli z rozkśzinie
starších mlýny zastavie, aby túž hodinu v neděli zase pustili, ale: v jiné svátky aby
nezastavovali mlynuov svévolně bez rozkázánie starších hospodářuov nynějších i bu-
dúcích, jakož bylo z starodávna. Též také aby v pekárnách v neděli a v jiné
svátky úročnie nedělali ani chleba pekli, lečky toho potřebí pilné bylo a páni jim
jinak rozkézali.
Sedmý artikul, aby se na trhu jich hospodyně, poslové nebo prodavačky
nesvářili ani haněli pod librů vosku, kterúž má dáti starším bez odpuštěnie buď
muž, pacholek, žena neb děvečka, na kohožby, žeby druhého neb druhú hančl neb
haněla, svědomie prošlo, však bez pohoršení práva městského. A ten vosk starśi
mají obrátiti k božie službě.
Osmý. Žádný tovařiš ani z mlýna ani z pekárny nemá odjíti od svého
mistra, leč jemu dá prvé týden napřed věděti. Pakliby který pacholek, nedada na-
před téhodně svému pánu věděti, od něho odešel, takovému má do vuole starších
řemeslo složeno býti; pakliby odešel z města, aby po něm listy psali, jako slušie na
takového; a též hospodář, kdyžby pacholka chtél odbyti, md jemu teyden napřed
védéti dáti.
Devátý. Ktožby se odjinud přibrali a v řemeslo přijati byli, aby měli
stolice poslední až do roka, s těmi se, ktož jsú na ně penieze naklädali, umluviece,
kdež mistři ukáží, a po roce aby s jinými v losování právo měli.
Desátý. Když starší řemeslo s panským vědomím a volí pro obecné po-
třeby aneb kohožkoli z řemesla, buďto hospodáře, podruha neb tovařiše, muže nebo
ženu, robence neb děvečku. do cechu nebo před se obešlí pro kterń věc, aby jich
