440 В. ХГУ. Artikule cechů Pražských
učinili sú vespolek takovúto pfátelská umluvu mezi sebü. Najprvé ktož jsú sě za
mistry v jich řemesle byli posadili; neučinivše toho, což jsú měli z práva učiniti,
aby to již pominulo, než znova jestliže by kto chtěl sě za mistra posaditi v jich
řemesle, aby ruku svú okázal před svými staršími, umie-li to řemeslo řádně a pravě
dělati, ježto by toho ti starší na to usazení pochválili; a to pod tú pokutú, kterúž
mají v svém listu hlavniem na to usazenû, jestlize by který toho učiniti nechtěl
a jim se zprotivil neb jich poslušen nechtěl býti. A k této umluvě páni svrchupsa-
ného města svú plnú vuoli jsú dali a k jich žádosti a prosbě jsú kázali v městské
knihy vloZiti a zapsati. Actum sabbato post Epiphaniam domini anno domini MCCCCXLI.
6.
Výrok konšelů všech tří měst Pražských v různici mezi ševci novinníky a ševci vetešníky.
1441, 12. července.
My Pešík z Kunwaldu jinak od Střiebrné Hvězdy, purgmistr Starého města
Pražského, Pavel Dětřichovic a Martin Slivka, purgmistři Nového a Menšího měst
Pražských, Sigmund Cháně, Materna z Dlúhé třiedy, Mařík sedlář, Petr zlatník, Jan
zet Henzlóv, Mikuláš od Červeného Jelena, Matěj porybný, Bernard od Sampsona,
Václav Piknosek, Jan Wolf, Duchek kramář, Jan Šitka, Ondřej Obudlý, Jíra Fran-
kovic, Kliment Holyan, Mařík Rathauzský, Henzl řezník, Ondřej postřihačovic, Václav
z Hrobky, Jan Otlíkóv, Jakub Heřmanec, Matěj Zajiec, Jan Mandinec, Petřík, Štěpán
Sigmund i jiní konšelé Starého, Nového i Menšieho měst Pražských mocí zápisu to-
hoto vyznáváme, že když sú sě dály nesnáze a ruoznice mezi ševci novinníky všech
tří měst našich Pražských s jedné, a mezi ševci vetešníky také všech tří měst
Pražských s strany druhé, o dielo jich řemesla, že jsú sě potýkali s obú strand,
kterak by jedno řemeslo druhému bylo k útisku a ku překážce, prosiece nás snažně
a pilně s uobû stranú, abychom z úřadu našeho v tom je opattili, zachovali a drželi
vedlé jich práv s uobú stranú od našich předkuov jim vydaných, což by jich ře-
mesluom a zřízenému obecnému dobrému měst našich užitečno bylo; tu my purk-
mistři a konšelé syrchu psaní jsúce spolu z milosti daru božího v dobré vuoli jedno-
stajné, v lásce i svornosti, chtíce tě obě řemesle jakožto i jiné poddací naše k té
jednotě a svornosti a lásce uvésti a jim práce a nákladuov v té při a ruoznici
umenšiti, slyševše jich žaloby i odpory i také práva svrchupsaná obostranně, i vydali
jsme jim z plné raddy našie jednosvorně múdré a opatrné muže Matěje od Zlaté
štiky, Martina Rodiče, Valentina Kábu, Mikuláše Rokycanského zlatnika, Martina
z Podolšan a Ondráčka z Újezda, spolupřísežné naše, davše jim plinti moc, vyřiekáme
a vypoviedáme:
Najprvé aby je vyslysali .. a na nás .. vznesli .. My .. mocí tohoto zá-
pisu vyfiekáme: Najprvé aby novinnici vetchych holení, Skoren ani jiné žádné vetché
