364 A. XXIX. Dopisy o rozdílech ve víře
těle, že sme hříšní a svému Pánu mnoho vinni, protož jeho jako lékaře svrcho-
vaného potřebujem; a oni nech nám ho nechají, z rukou neberou, poněvadž pro nás
pro hříšné, a ne pro spravedlivé, přijíti ráčil, aby nás povolal k pokání, neb die:
Nepřišel sem povolati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.
Toto jest předivné, že všelicí ti sektáři od nás se oddělují v požívánie du-
chovních vécech [sic], že nové kněžstvo sobě zvolili a volí; aby od nich jim všecko
nové bylo, jako by ty všecky věci naší nehodností porušeny byly, a pak v tělesných
věcech mají s námi spolek, a někdy viece lakomí, než jiní, i voklamají, říkajíc, jako
tak praví, kteří z nich vycházejí: „Oklamal sem svět“. To-liž jest zákon, nábožníč-
kové? Poněvadž vám se zdá, že ste vy teprv pravdu zákona poznali, pročež zákona
neplníte, oddělivše se od nás duchovními věcmi. Proč s námi požíváte tělesných,
proč se také v tom neoddělíte? Však zákon 2. Joh. zhajuje řka: „Kto nepřináší
tohoto učení, takového nepřijímajte do domu svého, ani jemu pozdravení dávajte“.
A k Římanuom 12: „Nesrovnávajte se s tímto světem“; a I. Corinth. 5.: „Byl-li
by kto smilník neb lakomec neb jiný hříšník, velí s takovým ani nejésti“. A bratr
přijda mezi přátely neb na jarmark neb na kupectví, netoliko u zlého hospodáře
bude, ale i také do krčmy mezi vožralce vejde na pivo neb na víno, a netbá na to,
že někdy šenkýř bude zlolajce, kostkář, vražedník, cizoložník; a do kostela nepuojde,
aby se nepoškvrnil, nébrž ještě jako Pikharté a snad i jiní sektáři zapovídají cho-
zení do kosteluov, a do kréem nic. Oni židé Joh. 18. v menším báli se poškvrniti
a v věčším nic. Na rathúz nevešli, aby se nepoškvrnili, a Krista Pána nevinného
a spravedlivého proti zákonu svému vydali na odsúzení smrti i křivě naň svědčili.
Tak tito nebudou nic věděti na kněze, a však pro něj (nic na něj nedokážíc hod-
ného) potupí kostel, jemu se vyhnou, aby se nepoëkvrnili; a šenkovnímu domu, v němž
mnozí neřádové se proti pánu Bohu provozují, nevyhnou se, ani liknují se z ruky
zlého a netédného senkÿre népoje vziti; tu se neboji poskvrny. Nechmez jich, jako
nám tak radí nebeský Pán, Mathaei 15.: „Nechte jich, slepí sou“. Slepý slepého
povede-li, oba v jśmu upadni.
A kdež praví ten poběhlý kněz, że pro dobré bydlo byl knězem: a v tu
sektu jistě nedali sou se proto, aby se postili, poněvadž posty svaté tupí; jakož si
sám to shled v tom zboře, když tě také posadili za stuol k jídlu, a bylo v pátek,
dali dvoje ryby, jedny podpúštěné máslem a druhé tak z rosola, a naposledy sajr,
k němuž praj najprv Matěj sáhl. Neměj mu za zle, neb jest panem biskupem, jenž
muož jiné rozhřešiti, jako Římané rozhřešují, netoliko sajr jísti v pátek neb v puostě,
ale i maso, takéž i on tak činí. Nazuove-liž to ten poběhlec kněz dobrým bydlem
či zlým? U nás praví býti dobré bydlo, a sami v pátek zlého neměli, žerouc
s máslem. Já bych to rád časem v středu neb v sobotu přijal, ten jich puost, který
si viděl u nich v pátek. A tak muožeš rozuměti, že jako mnich z kláštera pro svo-
