362 A. XXIX. Dopisy o rozdílech ve víře
Potom opět u dobrého kněze Bartoše v klášteře byl, a jiných drahně kněží věrných
přivedl bych, kteří ještě živi sou, ješto jemu i jiným lidem střídmost jich známa jest.
Ten kněz že jest všel neřádně v kněžství, ne pro práci, — jakož svatý Pavel
k Timotheovi v prvním listu v kap. 2. praví: Žádá-li kto biskupství, dobré práce
žádá, — ale aby jedl, toliko robotu lidskü; protož ten úřad potupil, modlářstvím
nazval, v rotu zvláštní se vydal, odšel rovně jako Jidáš od Krista pána, od apošto-
luov k zákonníkuom, potom se oběsil, a tomuto nevím, i s jeho tovaryši i s důstoj
ným biskupem, nač přijde. Pán nebeský v to raé nahlídnüáti a pfetrhnouti. Není-li :
to divné a srdce jich nad Faraonovo zatvrzené? Na zlych se hor&í a na dobrych
se nevzdělávají; pro zlé činy některých kněží odstupuji od viery, a pro dobré obco-
véni jinych knéZi u viefe se netvrdí. Tehdy prvnější církev svatá měla se zhorśiti
na apoštolích pro jich prohřešení a je i ty kněží, kteří od nich pošli, zavrci a jiné
sobé vyvoliti, jako tito a Pikharté tak činí. Nebo všickni apoštolé zhřešili: Jidáš,
svatý Jan píše 12., že byl zloděj, potom svého pána zradil a oběsil se, a též, jako
čtení svatá ukazují, úřadu apoštolského užíval, jako jiní apoštolé, neb též křtil,
kázal, dábly vyháněl, nemocné uzdravoval, jako svatý Petr neb jiný apoštol. O tom
píše svatý Matúš 10., svatý Marek 3. a 6. A zdaž sú všickni nezhřešili nad nebe-
ským Pánem? Ale snad dějí: že ještě nebyli styrzeni duchem svatým. Však i potom
zhřešili; píše svatý Pavel Galatským 2. řka: „A když přišel Petr do Antiochii,
zjevně sem se jemu protivil, neb jest byl hoden trestání; nebo prvé, než sú přišli
někteří od Jakuba, jídal s pohany, a když přišli, liknoval se a odděloval se od nich,
boje se těch, kteří byli z židovstva obráceni; a jeho pokrytství povolovali i jiní židé,
takže i Barnabáš uveden byl od nich v to pokrytství. Ale kdy sem uzřel, že se ne-
právě mají k pravdě čtení, řekl sem Petrovi přede všemi: poněvadž ty, sa židem,
pohansky si živ, a ne židovsky, kterakž tehdy vedeš k tomu pohany, aby židovsky
živi byli?“ A opět o jiných čte se v skutcích apoštolských 15., že mezi nimi stala
se ruoznice, neb takto stojí napsáno: „Dí Pavel k Barnabášovi: Vrátíce se, na-
vštievme bratří po všech miestech, v nichž sme kázali slovo boží, kterak se mají.
Tehdy Barnabáš chtěl pojíti s sebú Jana, jenž příjmí měl Marek; ale Pavel prosil
ho řka, protože jest byl odšel od nich z Pamphilii a ne&el s nimi ku práci, aby
ho nepojimal. I stalo se jest mezi nimi rozdělení, tak že sta se rozešla ruozno“ oc.
Hle, že i mezi apoštoly, jenž měli prvotiny ducha svatého, nalezali se nedostatkové;
čím pak mnohým viece při nás! A poněvadž satan pokúšel se o slüpy naše, i kterakž
nám odpustí a o nás nepokusí se? Jediné nebeský Pán nerač dáti mu zvítěziti.
A kto z těch nových křesťanuov jest bez hříchu, vrz na nás na hříšné, bídné, ne-
hodné sluhy Kristovy kamenem. Známeť se samy v svých nedostatcích, v svých
vinnách [sic]; protož se k němu s pokorú utíkáme, který přišel, aby hříšným svü
milost dal.
