z roku 1529. 361
na kněžství, svolal všecko množství lidu. Teež apoštolé, když volen byl svatý Matěj
na biskupství, žádného nevyobcovali, ale zjevné to puosobili přede všemi, ktož sú
tu byli v tom večeřadle, v skutcích apoštolských v kap. první napsáno. A podnes
biskupové ne pokitné, ale zjevně, žádnému nehájíc přítomnu býti, žáky na kněžství
světí sc. Varuojz se takových potměšiluov a stálý buď v náboženství křesťanském
starobylém, nikam se neuchyluje ani na pravo ani na levo, to jest ani k Lutheria-
nuom ani k Pikhartuom, ale prostředkem jdi, jak si naučen od kněží věrných
a starších svých v přikázání božích i v jiných pořádcích dobrých náboženství kře-
sťanského, zvlášť u vieře o svátostech božích, jenž mají založení v zákoně božím.
A pakli které věci posvátné, pořádky neb poklony, jimž říkáme latině cerimoniae,
držíme a nejsú zjevně v zákoně božím napsány, ale proti zákonu božiemu nejsú; tu
máme naději, že sú nám nápomocny k našemu křesťanství, k vieře podle řeči svatého
Pavla k Římanuom v kap. 8.; jenž dí: Milujícím pána Boha všecky věci nápomocny
sú k dobrému. Již pak i alba i vomeral i vornát i štůla, manipulář i světlo i ko-
rúhve i jiné věci, jenž kacířuom jako Jidášovi ona mast smrdí. Oni pak zjevně proti
zákonu božiemu činí, jakos to sám shléd a teď zákonem božím to sě dovozuje oc.
Když pak ten neräd svuoj, to volení, pokútně skonali, povědínoť jest, że
jeden kněz přestupuje od nás k nim, v tom volení mluvil, řka: Viděl sem u kněží
dobré bydlo, i šel sem na kněžství, abych také dobré bydlo měl. Při tom pak že
jest hanebně mluvil proti kněžím, modláře jim dávaje, a že svátosti sú modlářství.
Pohlediž, milý Václave, na jich náboženství, žefť není než jediné na rúhání a na
hanéni. Nedajž jim pán Buoh v tom prospěchu, ale, jakož ráčil pověděti ve čtení
svatého Matúše v kap. 23. pro své volené, ukratiž jim dnuov. Kde sou to v zákoně
božím našli, obracujíce se k jakés neznámé vieře a k neobyčejnému náboženství, aby
jiné haněli, jiných hříchy vyznávali a své zamlčeli? Však zákon boží ukazuje, že
ktož sě z židuov neb z pohanuov obraceli k vieře Kristově, nehaněli jiných, cizích
hříchuov nevyčítali, než, jakož píše svatý Matúš v 3. kapitole, svatý Marek v první,
vyznávali sě z hříchuov svých. Protož zjevně dávají na sobě znáti, že od viery, od
zákona božieho k bluduom přestupují. Divno mi jest to velmi do Václava kmotra
tvého, Ze v tom rühání také jest, tomu rúhání v uši své jíti dal, ješto byl u je-
dnoho kněze, ne pikarthského ale božieho, jenž jako palice byl na Pikharty, totiž
u dobré paměti kněze Matúše Suchana, na Písku, v Limburce, i jinde, u něhožto
nemnoho skvostného jídla vídal; neb krom neděle svaté (ač čeledi dával) přes celý
rok málo masa jídal, a ještě i v neděle svaté mnohokrát nevečeříval, střídmě se
velmi choval a nás pacholata, kteří sme u něho byli, střídmosti učil. Kéž sobě na
tom knězi, horší-li se na jiných, naučení vzal, ješto s ním několik let v obcování
byl a sám i po smrti jeho velmi jej vychvaloval, jak byl dobrého a svatého života.
Kam to chce diti, jak to chce potupiti, modlářem nazývati aneb jinému dopustiti ?
Archiv Český XIV. 46
