356 A. XXIX. Dopisy o rozdílech ve víře
A kdež pravíš, že písma svatá falešně vedu, a že jim nerozumím: sám to
činíš, písma svatá i rozumy své divně pleteš, že není co čísti. Opót Ze pilnosti pfi
písmě svatým nemám, než jinde, kde bych jí neměl míti, a to že zřetedně [sic] na
artikule v odpovědi znáti jest, že bych na žádný artikul odpovědi náležité nedal: tak
ty pravíš a rozsuzuješ. Ale na tvuoj soud já nic netbám, ani na něm přestávám.
To vím dobře, bych já ještě lépe napsal, že ty toho chváliti nemuožeš. A ty místo
lepšicho naučení na artikule jediné haníš a tupíš, a to jest pouhá zlost, jenž na
křesťana nenáleží. — A o šeptačích neb pomocnících mých (jichž sem neměl) pravíš,
že kněz Jakub, kdy byl v Ledči, slyšel od jednoho kněze schvalovati psaní mee,
které sem tobě poslati měl, a tudys vzal potah, že mám pomocníky, a hned affřirma-
tive napsals, Ze jinÿm dopoustim se pod sebû zastierati. Což, kdybych své psaní
okázal komu, hned by nemělo býti ode mne, ale od jiného? A ty hned to aby
tvrdil! Napsalť sem prvé dostatečně, že toho není, a že proto, žes mě potupil a za-
vrh, okázal sem exemplář, ale ne list. Divnys opinista, a tua opinio zklamává tě.
— PDíšeš opět, že maje míti péči o písmo svaté, péči mám a usiluji o novin slyšení,
a že sem se vyptal, kdes býval tyto časy, co béřeš. A vymlúváš se bez potřeby,
žes přes padesáte kop nikdá nechoval. Co to mluvieš a šedin svých nešanuješ, však
tu nic pravého nepřičiníš. Péče a úsilí o noviny nemám, aniž sem se vyptával na
tebe, co béřeš, kde býváš, ale v Ledči o jarmarce kněz jeden na faře beze všeho
mého vyptávání vypravoval o těch padesáti kopách. O jízdě tvé tajno mne také býti
nemohlo, a já i psaní o kněze na tvé místo viděl. A o chovánie peněz žádné sem
zmienky v psaní neučinil, než toliko o vzetí, a toho sem ještě affirmative nepoložil,
by tak bylo, než že praví.
A kdež o utnutí palce svatého Marka napsal sem, pravíš, že ten prologus
i jiní in Evangelistas nejsü Jeronymi, Ze ani textové výklad jeho sou, ani epistolae
Pauli: rád bych, poněvadž tento Jeronymi výklad není, Jeronymuov viděl, netoliko
bych jej koupil, ale i okázání jeho zaplatil bych. A že Erasmus jiné prologos
klade: universitati ecclesiae věřím, což jest přijala, že jest tak. Erasmovi a Luthe-
rovi nevím jak véfiti, sou sobě odporni, a ještě spieš Erasmovi chtěl bych vófiti.
A pravíš, že bych měl Luthera chváliti pro jeho veliký prospěch. A zdaž ho ne-
chválím? a já velkú chválu o něm tobě napsal sem, že jest vražedník aneb muž
krve: co jest mnoho lidí pro jeho všetečnost mnišsků a zlobivost, která ved proti
zákonu božiemu, zmordováno, a teď všecky pořádky dobré lehčí, maso v pátky
jedi, — ale snad, domine opinista, poněvadž zmienku činím o mase, opět dies,
že v pátky maso jím, mněhoděk toho rozumu a duovodu! — laikové laiky světí
.n& knéZství, znovu se křtí, kněží se žení, svátostem božím se rûhaji, a tak co
sou svatí zřídili a ustanovili, to tupí, než co sami zřídí, ustanoví, naleznou, i lo-
trovství, to velebí. Ty se jimi spravuoj, já nechci. A kdež mě napomínáš, abych
