s roku 1528. . i 351
též jako o jiných smyslím, a měl by jej chváliti pro jeho veliký prospěch, jenž
mnohým krajem Buoh skrze něho hýbe ku pravdě, i ty by lepší poznal, nežli znáš.
Přistúpím k artikuluom. Na první artikul, na čem pravé kfesťanstvo záleží,
odpovídáš, že jiného základu kfesfanstvu nevieš krom pána Krista aneb jeho Zivot
útrpný, podle onoho písma I. Corinth 3.: „Fundamentum aliud nemo“ sc. Kdybych
otázal se, který jest krunt neb základ křesťanuov, tak by mohl odpověděti; ale
o jiném jest artikul, neb o pravém křesťanstvu, t. na čem jest záležící pravé kře-
sťanstvo. Toť by užitečnější bylo znáti, aby lid uměl učiti, nežli klevetati o jiných
s některými. Nežli mi ten artikul trefíš, mnoho vody uteče.
Na druhý artikul, které jest pravé pokání, odpověď tvá: samo to slovo po-
kání ukazuje, neb pokání jako by řekl lkání, želenie neb plakání, totiž na hříchy,
a k tomu písma vše postrannie vedeš. Zle by tak pokání založil na pláči, na postu
a na almužně sc. Řekové puevovoio, poenitentia, a Erasmus, jenZ v textu feckfm je
zběhlý, to slovo vykládá resipiscentia, a dobře sc. O Ninivitskych kajících zle do-
vodíš. Takť jest, byli sou kající, pán Kristus sám praví, ale ne z toho, což ty pravíš,
že by se od zlé cesty odvrátili. Tak my v postě odvrácení od zlého činíme, a k tomu
lid po masapustě [sic] vedeme. I nebývá nic pravého a stálého při nás, vzdy se po-
kúšíme a zase odpadáme. Však napřed dí o nich písmo Jonae 3.: „Et crediderunt
viri Ninivitae in Dominum“. A na ta slova divus Jeronymus: „Oredidit Ninive, et
Israel incredulus perseverat“. Potom doleji vyhlásili puost a oblekli se v žíně oc.
a obrátil se jeden každý z cesty své zlé. Vidíš, že neznáš o pravém pokání nic.
A že sú se obrátili od cesty zlé, to již skutkové viery sú. A postili se, volali,
v žíniech byli oc: to sü arma et auxilia poenitentium, neb almuZen dání oc. Nabu-
chodonozor pro almużny kajicim nebyl jest, ani zákonníci skrze ono date elemosinam
oc, neb tu domnéní (Kristus pán mluví) zákonníkuov, jenž skrze almužny dání všeho
čisti chtěli býti. Erasmus mó paraphrases na to, čti o Achabovi, Ze se ponizil, ale
v pokání tím nebyl. Čti 3. Reg. 16.: „Fecit Achab filius Amri malum in conspectu
Domini super omnes, qui fuerunt ante eum“. Et III. Reg. 21.: ,Non fuit alter talis
sicut Achab“ oc. O Magdaleně kající jisté jest, ale ne proto, že plakala a jiné
činila věci, ale že velmi milovala Pána a uvěřila v něho, jenž [sic] milování bez viery
nikdá není. Zase zákonník nemiloval a neuvěřil, i proto nic jemu nebylo odpuštěno.
Na třetí artikul, která jest viera pravá k spasení, odpovídáš jako na jedné
noze. Athanasium de Trinitate přivodíš: však já netíži se, de Trinitate sancta
kterak držíš, ani o XII článcích viery ani o skutcích i řečiech Pána Krista, ani
kterak de Eucaristia smýšlíš oc, nez která jest viera pravá k spasení? Toto všecko,
cos odpověděl, muože i zatracenec vyznávati. Otiež se najhoršieho, chyba jedné žida,
pohana neb Turka, co o svaté Trojici drží, die tak, jako si ty napsal; též článkuov
dvanácte viery vyzná, také i co pán Kristus mluvil jest, činil i ustanovil, a že jest
