4 A. XXVIII. Dodavek k dopisům rodu Rosenberského do r. 1526.
jakož jest to pan Jindřich purkrabě Lutovsky ustavil, dva mi dáváta a dva odpie-
ráta. Pak ta dva, kteráž mi nedáváta, těmto bránie dávati a na tvú sě Mt odvolá-
vají; a já také chci na tom dosti mieti, při čem mě TMt ostaví. A tu, kdyżt sem
upomínal purkrabí Štítenského z toho pokrémného, tehdy sé jest na mé rozhněval,
a podle toho také mi dva úroky stavil a slibiv mi je prve dśti, a pravie, że mi
VMt propustila lonsky úrok svatojiřský a svatohavelsky; a toho jest VI kop. Tehdy
sem toho úroka jedné kopu vzal a ostatekť mi ještč nenie dán. A za tot TMti
prosím, rač TMt to kázati dáti, nebť sem velice potřeben. Neb mi jest TMt slíbila
na Novém Hradě před svúů matkú a před purkrabí Lutovským Janem na mě laskav
býti. Takéť toho túžím na Štítenského, když sě jest uvázal za pana Čeňka v úřad,
tu mi jest prvnieho úroka nevydal, tří kop, a toho úroka povolil jest vzieti rych-
tářovi z Suchdol, tak řečenému Stoklasa; a ten rychtář namluvil purkrabí, abych
vzal miesto toho úroka kostelnie penieze, a za to sta mi oba slfbila Stitenskÿ
i rychtář, aby mi položila na svatého Jakuba ty tři kopy, a tu jsú mi nepolożili,
a ještě tajemně, aby osada nezvédéla a na mě sě nerozhněvala, a toho jsú neučinili.
A to zvěděvše na mě osada, že jsem jim vobecné penieze utratil, ješto jsúů mi toho
věřili velice, i rozhněvala sě na mě a mají nechut ke mně skrze to. A ještě viece:
kteréž sem měl penieze obecné III'/; groše, a ještě viec měli dáti, ty mi kázal vobci
dáti, a těch všech peněz přie, a za to jest rukojmě; a ti rukojmě, když jsem je
napomínal, ještě mi hrozí a řkúc: Budeš upálen i s svú čeledí. Ale toho všickni
nepravie, ale jsü druzí dobří a šlechetní, a druzí změtení, a třetí jsú, že by neradi
měli ani pána ani kněží. Také jsú druzí, že, když jim zapovieme, vigilje maso jedie
a svátkóv nesvétie, po křížích nechtie choditi, a ještě jiné kazie a nedadie sè jim
zpoviedati, ani jiných poslušenství chtie činiti. Také z Lomnice vybili mi dvuor
i všecky zámky zlámali, hledajíc, zdali by mě nalezli; a tu jsem já nebyl, než byl
jest kněz Šimon s Nového Hradu, dětí dvé křtil, a ten jest jedva utekl na bláto.
A tu vzemše pecen chleba ze dvora, i dávali božím mukám a fkúce: Jsi-li Buoh,
jez tento chléb. A při tom jest byl Divóček a přiznal mi sě jest před Novohrazským
farářem. Také u veliký pátek pobrali jsú mi kostelníci voféru, a na posviecenie,
a řkúce: Co ty máš s tiem činiti? A ten den na posviecenie čekal mne jeden člověk
Krajieřóv na prahu s mečem, chtěje mi protivenstvie učiniti anebo mě zahubiti;
a tohoť mám dobré svědky. A mnohoť mi jiného protivenstvie činie, ještoť jsem ne-
psal. Protož, milý pane, prosímť TMti, rač to TMt opatřiti, mohl-[l]i bych mezi nimi
přebývati, čili nic. Neb i takét jsû mi lesy zapovédény, je&tot sem sobě potřebu
činil; byť mi súsedé nedávali z Němec, umřel bych zimú. Item*) desátkóv osadní
nechtie dáti, řkúce, kdy sedeš u kostela; ač u kostela vždy až do svatého Jiljí, než
z Třeboně činil sem jim právo kostelnie, kteří tu přišli.
*) Psáno jinou rukou, jako vlastní rukou farářovou.
