z roku 1528. 347
jediné tento cizozemec“. A maje se bráti z tohoto světa a s námi proto býti podlé
řeči své Math. 28.: „Vobiscum sum usgue ad consumationem saeculi“. Opět u vidi-
tedlné věci ráčil se nám dáti in specie panis et vini, a to k hledění i k přijímání
na památku všech svých dobrodiní. K hledénf aneb, dím, k vystavování (jakož ty
tomu nechceš), ráčil se nám vydati. A toho mi potvrzují species visibiles; neb u vidi-
tedlných spuosobách ráčil se nám dáti, aby i zrak náš toho užíval. A opět potvrzují mi
tato pronomina hoc, hic, abychom my pohleděli na to, kterak náš Pán a Buoh po-
níženě ráčil se nám vydati, i sami také sebe ponížili, a u veliké pokoře k přijímánie
ho přistoupili, a tak v ponížení jeho následovali. A k tomu trefí se řeč svatého
Pavla Hebr. 12.: „Curramus ad propositum nobis certamen, aspicientes in auctorem
fidei et conservatorem Ihesum, qui proposito sibi gaudio sustinuit crucem". K při-
jímání rátil vydati se; neb fekl, jakoZ evangelistové svédéí, manducate, bibite. A tak
k vidění, k přijímánie ráčil se nám vydati; a protož dí v tom obojim psalmista
psalmo 33.: ,Gustate et videte, quam suavis est Dominus“. A poněvadž tak od-
porné jest tobě vystavovánie, proč pak oblibuješ pozdvihání, a těm, ktož elevaci
dělati nechtí, protivíš se: co jest jeden řád druhého lepší? Napřed položil sem, že
sme všecko biskupové: co se nám líbí, to držíme, a co se nám nelíbí, to zamítáme.
Sedmý artikul a poslední: „kteří sou pokrmové postní?“ Dotekls, Ze ne na
rybách puost jest, ješto někteří tučnost ryb nad tuénost masa vyvolují. Nehors se,
užívá-li kto krmí postních neřádně, užívaj k svému zlému! K tomu artikulu od-
povídám, že pokrmové postní sou, ne maso, máslo, ale ryby, chleb, volej. Math. 14.,
Marc. 6., Luc. 9., Joh. 6. Nebeský Pán, jenž jest k střídmosti vedl lid, mnohokrát
ráčil rozmnožiti lidem chléb a ryby, ale ne maso. A o samým Pánu nečteme, by
kdy jedl maso, krom beránka velkonočního; ale o rybách čteme, že jedl i učední-
kuom svým dával Luc. 24. Joh. 21. A kdyby maso bylo pokrm postu aneb stříd-
mosti, a ne ryby, poněvadž čtem Krista Pána často ryby jísti i jiným dávati,
a o mase nečtem, by je jedl, krom beránka velkonočního: však by Židé ne [sic]
žráčem masa, ale žráčem ryb nazvali ho. Ano i přirození ryby a masa to rozeznává:
ryba jest věc lehká a vodná, a maso jest věc těžká a tělesná. Protoż oni židé
Numeri 11., že sú byli tělesní, ne po rybách, po chlebě, ale po mase toužili. I dal
jim pán Buoh żśdost jich, a oni, żerouc maso, mfeli. Bojme se tćhoż 3. Reg. 14.:
když Buoh dopustil ránu na lidi, že dešť nepršel za mnohý čas, poslal Pán Eliáše
k vdově do Sarepty Sydonské, aby ho krmila v té ráně boží. Nenašel u ní masa
ani másla, ale trochu mouky a oleje, a tomu pán Buoh požehnal, že ani mouky ani
oleje neubylo, až pán Buoh svú milost okázal. Opět v též kapitole: když Eliáš,
horle pro hříchy Achabovy a mstě nad nimi pro pána Boha, modlitbů zavřel nebe,
aby dešť nepršel, havranové krmili jej u potoka Karith masem dvakrát za den.
A když pak sa v úzkosti, ucházel před Jezabel 3. R. 19. a na huoru boží Oreb
44*
