2 roku 1528. 335
dovozuje. Mám za to, že o tom jeho spisové tebe tajní nejsou oc. A kterak muożeś
řieci podle toho Jeremiáše, že by ten kněz Zikmund to ustanovil: však jinde
v křesťanství po zemiech po krajinách bylo vystavováno sacramentum venerabile
v monstranci. Muož býti, že jest v Praze tehdáž začal to; ale aby v křesťanství od
něho bylo ustaveno, nezdá mi se. KtoZ pak koli ustanovil ten řád, poněvadž ti,
kteréž máme za svaté, jako kněz Jan Bechynka, kněz Matúš Suchan, kněz Martin
Vodička, jehož sám jmenuješ svatým, řka svaté paměti, kněz Martin, i jiní také
o něm dobré svědomí vydávají, to sú drželi, písmy svatými tvrdili, pročež bych toho
obával se činiti?
Ještě o Lutherovi toto povím, že jest muož krve, tělesný a hance vymyšlený.
Kto neumí haněti blížnieho svého, čti Luthera, zvláště: Contra regem Angliae. A jaký
jeho prospěch? Teď jeho ovoce, tento čas postní i v pátky svaté maso jedí, znovu
se křtí, kněžstvo se žení, a tak, co jest tělu libo, to činí, neděle svaté sobě ne-
váží, jakož i ty v neděli jel si k pánu na Vlašim pro léčení těl. Tuť by tě trestal
kněz Martin dobré paměti Vodička. Chudému člověku platí, že by se zavrh při-
kázáním božím: pomni, aby den sváteční sc. Rozvaž sobě, muoj kněže Jene, věrně
traktát „De captivitate Babylonica!“ Kto je jediné z svatých doktoruov takovým
štrychem šel, jako jde Luther? V psaní jeho žádná pietas, než zlost veliká nalézá
se, a toť není z Ducha svatého. A kdež pak při konci napomínáš mě, abych nespo-
léhaje na těch dormi secure sexterních, čítal zákon boží, doktory svaté: v to sem
se dal, a vděčen sem toho napomenutí, že ještě pilnější budu než prvé. A tomuto
prodlúžení mému odpusť, i bez kyselosti (jakož sem já přijal) přijmi. Vale.
Sacerdos Simon.
4.
Farář Jan v Brodě Německém knězi Šimonovi v Habru: brání se proti nařknutí v příčině
oběti pána Krista, držení postu, neděle svěcení, i předkládá mu některé otázky k zodpoví-
dání výkladem z písma svatého.
Ve středu před Nanebevstoupením (20. května 1528 ?)
Salutem dicit. Byl sem již na tvuoj list, knéze Simone, zapomenul; potom
uhlédav jej, zpomenul sem nebýti odepsání tobě naň. Znám, odkud to béřeš naskrze
prvo, ač domyslil sem se z prvnieho ke mně psaní, že z jiných máš; ale již všecko
oznámeno mám, proč se у to dáváš a jiným dopouštíš se pod tebú zastierati, jenz
zjevně nesmějí od sebe sami psáti ke mně. Řečníkem brzo za jiné si, měl by ještě
v tom zvláště pomléeti, ano písmo jest Eccl. 32: ,Mluov mládenée, jestliZe jest tvá
potřeba, ledva dvakrát otázán sa;“ vidíš-li; bylo-li by co samému potřebí, teprv
mél by mluviti. Timothea a Daniele předkládáš ku příkladu: v této věci neuč sě
na těch svatých. Tuto lest a pokútnost neupřímá jest, oni pak Ducha svatého a tak
