£ rokw 1528. 333
to mám, že po těch sloviech, jež vedeš proti mně, Joh. 15.: „Kto zuostává ve mne
a já v něm, oužitek přináší mnohý“ эс, шпойей poznati, že snad ještě jistější mé
kněžství bude než tvé; neb já prospěchu tvého v Brodě žádného nevidím, ale ještě
mnohé zhoršení. Znamenaj, jakés pohoršení učinil na Lipnici na zámku, že je již
podál roznesli, žes s máslem jedl tento svatý čas postní. Tak jistě praví, žetě ozná-
meno a ty žes řekl: „Co duom má.“ Kéžs pomnčl na řeč svatého Pavla I. Cor.: 10:
„Povolá-li kto vás z nevěrných k večeři a chcete jíti, všecko, co před vás bude polo-
ženo, jezte, nic se netížíce pro svědomí. Pakli by kto řekl: toto jest obětované
modlám, (jakož tobě praj řečeno jest, že jest s máslem), nechtějte jísti pro toho,
kto jest oznämil, a pro svédomi oc“. A tvoji parochiani tento čas svatý kolací
s máslem sobě dělají, nemajíť z čeho děkovati, jako o mých pravíš, že by měli mi
co za zlé míti. Tak jest, kdyby bylo pravé to, což píšeš.
Mne trestceš, že se nevyptám na pravdu, ješto já nerozprávěje, ptám se tebe,
tak-li jest, co lidé praví. Kéž sám vyptáš se na pravdu! Co mi píšeš za jistú věc,
jako toto, že toho ožralce varhaníka k sobě vnadím? To jest nepravá řeč; literáti sou
ho přivedli do kostela, já ho neznal ani sem ho kdy viděl, až tu v kostele ; také u mne
jest nebyl, chleba mého neviděl, a faru nevím, viděl-li je. To obtěžuješ, že on huda
ożraleuom i houd u mne ante sacramentum. Proč pak ty posluhuješ takovým hří-
šníkuom, vožralcuom, zlolajcuom, hrifuom, ukrutnikuom a snad i ruffianuom svym lé-
kaïstvim, a pak jdes ad sacramentum. Opèt pravis, že zamýšlím pouti a odpustky:
jistě měl by se uleknúti sám toho, což mi píšeš, že lživá ústa zabíjejí duši, vy ste
z otce ďábla sc, a doleji: „když mluví, lež z sebe mluví, neb lhář jest a otec její.“
Neb sem já o odpustcích nic nemluvil, to jest štrych Římanuov. A bych pak co řekl,
(ale neřekl sem), co bych tím zhřešil? Nebude-li odpustkuov vin našich, nebudem
s pánem Bohem. A o pouti nic sem jinak nemluvil, než abych tu slavnost zvelebil, i že
jest patrocinium; co jinde hledáte, jinam na pouť, jako do Čihoště chodíte, to doma
máte; sejdětež se, neb týž pouť doma máte. A kdyby kněz Martin vstal z mrtvých,
že by mě trestal z neřádu: jistě, žefť by snad tobě neodpustil, že mi to jistotně
píšeš, čehož v mysli mé nebylo. Nerozeznals prvé, nežlis psal oc.
O oběti svaté těla Páně kterak držíš? Z řeči apoštolovy vyznáváš, že jednü
skrze smrt kříže obětován jest, a ne aby často obětoval sebe samého. Kto z věrných
mluvě o oběti přesvaté oltářní, jenž jest Kristus pán, drží a mluví, aby skrze smrt
opět podruhé obětoval se za nás? Ale tu oběť jednú obětovanú na kříži věrní kněží
při každé mši svaté připomínáním obětují, činíce to, co Kristus pán přikázal a na
poslední večeři učinil. A já tak držím, jako svatý Cyprian de sacramento calicis
Dominici ad Cecilium napsal: „Nam si Jhesus Christus Dominus et Deus noster
ipse est summus sacerdos Dei Patris, et sacrificium Deo Patri ipse primus obtulit,
at hoc fieri in sui commemorationem praecepit: utique ille sacerdos vice Christi
