z roku 1528. 331
3.
Kněz Šimon v Habru faráři Janovi v Brodě Německém: odmítá potupné výtky mu činěné
v příčině neznalosti latiny, mladosti věku, odpustků, pouti, procesí a působení kněžského, od-
suzuje učení Lutherovo a oznamuje, že dříve jinde nežli v Praze vystavováno bylo tělo boží
v monstrancí.
Bez data (psáno v postě mezi 26. únorem a 11. dubnem, a odesláno po 26. dub. 1528?)
Salutem plurimam dicit. Kněže Jene, za zlé mi máš, že té z toho viním,
čehož sem od tebe neslyšel. Divím se tomu, jenž mě potupuješ a psaním svým za
hloupého pokládáš, psaní mému jakkoli neumělému žes nevyrozuměl: ježto takového
muže, který jiné chce potupovati, umění jich haněti, povaha má býti, aby najnero-
zumnéjsiemu psaní vyrozumél. Neb ten jest uceny a mistr, ktery ze zlého dobré umí
učiniti. Však já psaním svým tebe nevinním [sic], aniž také, jakož píšeš, klevet pomáhám
roznášeti, než chtěl sem od tebe zvěděti, tak-li, jak tebe jiní vinní, jest? Což sem
huoř udělal, že sem psal, než jiní, kteříž na tě volají, o tobě roznášejí a ještě
mnohým huoř; neb jeden kněz tobě dobře známý v Čáslavi pravil, žes mu řekl de
sacramento venerabili: „Ó však tu nic není podstatného než slovo Páně, toť jest
podstatné!“ Pohlediž, žeť tak není, jako ty píšeš, bych já tvú hanbu jako Chám od-
krýval, píše, co o tobě mluví. Protož z čeho mi máš za zlé, sám si ten, mne nejsa
svédom. Odsuzujeś m6 latiny i rozumu toho, Ze by to ze mne nebylo; dobie jest,
kdys mě neodsúdil češtiny. A latinu potupuješ: věz, bych byl bakalářem aneb
mistrem, psalt bych bakalářsky aneb mistrovsky, ale Ze sem prosty Zák, napsalt sem
tak jak umím. Pfi tom i mladost má potupujes, Ze se dávám v to, což mi nenáleží,
a Ze (jako povaha blázna jest) prvé odpovídám, než uslysím. Pozoruoj, co píše apo-
stolus ad Timoth. 14.: „Mladostí tvú žádný nepohrdaj.“ Z těch slov rozumí se, že
moc trestání a učení dává se mladému knězi jako starému. Však nebeský pán
Kristus Ježíš ráčil jest ve 30 letech trestati a kázati pravdu otce svého nebeského,
a kterak Daniel, sa pacholík, v Babyloně starce soudil, Danielis 13. Také prvé než
uslyším, jakož povaha blázna jest, že odpovídám: rozuom listu mého v sobě odpo-
védi nezavierá, ale otázku z slyšení oc. O zákonu božím právěs napsal, kdyby jeny
[sic] ústa tvá i skutek píra potvrdily oc.
Co se tkne doktoruov svatých, zastávaje pády [sic] Lutherovy, pravíš, že
mohl každý z nich poblüditi, a že také něco proti písmu v knihách jich nalézá se:
ó nahlédni v knihy jich právě, nenachyluje se viec k Lutherovi, a poznáš Luthera
velmi zdáleného od nich i odporného jim v učení pravém. Velmi sem tomu rád a dobře
to v paměti mám, kteraks v Zahrádce potvrdil mi toho, že jest tak, že Luther píše
proti pokánie svatému, jenž jest postiti se, almužnu svatú dávati, modliti se, ješto
k tomu doktorové svatí vedou i zákon boží nás tomu učí: elemosinam date, jejunate,
orate! Opět vychvaluješ Luthera i jeho tovaryše, že v jazyku svým staré převyšují.
42*
