328 A. XXIX. Dopisy o rozdílech ve víře
2
Kněz Jan, farář v Brodě Německém, knězi Šimonovi v Habru odpovídá v příčině učení
a učitelů písma svatého, zvláště zastává se Mart. Luthera, vykládá o oběti těla Páně, o vysta-
vování svátosti boží, a oznamuje, kdo první začal v monstranci vystavovati tělo boží.
Bez data. (1528).
Salutem plurimam dicit. Nevidělo mi se odpovědi psáti jazykem latinským
tobě, kněže Šimone, ať by tesklivo čísti nebylo pro nezvyklost tvú v latinské řeči
a nesvědomost. Neb ač si mi latině napsal, ale zdá mi se, že ne z své hlavy, a ktož
koli to skládal jest, aniž on jest, jak slušelo, napsal; slova latinská sou, však žádné
pořádnosti zachovati neuměl, než lecjaks jedno s druhým mísiel jest. I kterakž tu
muože dobrý smysl nalézti se, kdež slov ani orací žádné pořádnosti není? Tím oby-
čejem Slezáci a Poláci staří psali sú, ty pak jakžto svû věc psaním vyslal si! Ale
kdyby mladost svú chtěl, o niež na konci píšeš, dobře spraviti, nikdá by se v to,
coží nenáleží, nevkládal, aniž by vyskakoval prvé, leč by jistotu měl. Nepamatuješ,
co jest psáno Proverb. 18: „Ktož prvé odpovídá, nežli slyší, bláznem se býti ukazuje
a pohanéni hodny“. Medle pověz, kdy si ze mne slyšel, z čehož mne vinnis, anizt
sem kdy svých se věcí spravil? Otcem jmenuješ mne: takliž otcovstvo mé u tebe
podle přikázání božího uctěno jest, aby všemu uvěřil a klevet pomáhal roznášeti ?
A ty něco věda, měl by otce hanby neodkryvati, aby z Chamovy roty zlořečené
nebyl, jenž pro odkrytí otcovy hanby došel jí.
Píšeš vo učení písma svatého i vo učitelích, buď kteří z Čechuov věrných
byli, buď z jiných národuov, podle zákona božieho učících, jenž i pro vyznání pravdy
Kristovy trpěli oc, a že někteří z Čechuov, duchovní i světští, zákona božieho uči-
teluov věrných strhli se i se mnü, jenž Luthera viece nad doktory přijímám. Co to
mluvieš? V pravdě-lis rozsúdil prvé, nežlis propověděl? O sobě pravím, jiných ne-
zastávám, zvláště o kterýchž nevím; zákonu božiemu a písmu svatému vére, takovü
dávám ččst, nic v něm scestného býti, krom pravdu dokonalú, pravím, jakož Paulus
18: „Zákon Páně nepoškvrněný“ oc, a Paulus 17: „Řeči Páně řeči sou čisté, stříbro
ohněm pfepáleno^ oc. A jiné mnohé duovody mohly by se snadné sebrati k tomu.
Takt já o zákonu božím držím oc.
O svatých učitelích neb doktořích buď domácích, buď z jiných národuov,
kteří najdávnější sú neb najnovější, jako Luther jest, i jiní, což píší neb mluví, jenž
by mohlo najíti se v svatém písmé a nebylo jemu odporné, alebrž k vzdělání viery
i všeho dobrého, za pravé držím a pravím, že milý Buoh velikými a mnohými dary
a můúdrostí obdařil je tak, že jest čemu diviti se. A pro tu příčinu knihy jich rád
čtu, kteří najstarší sú, jako: Tertulianus, Hyreneus, Dionysius, Cyprianus, Ignacius,
Origenes, Crysostomus, Jeronymus, Augustinus oc. Dlúho bych vyčítal je, i těch,
kteří najnovější, jižto podnes živi sú, mnohými dary božími prospěch činíce po
