XXII
Pokud tedy jde o časový pořad listů, nelze na pořádek v Ep spo-
léhati, jako to nelze ani při žádném jiném rukopise. Ale tím nic se
nepraví k ujmě věcného a obsahového spořádání textu jednotlivých
listů.. Poznali jsme již Petra z Mladoňovic jako obratného a šťastného
pořadatele jednotlivých rozletitých cedulek Husových. Lze sice připustiti,
žádající o výklad snu, přiložený k listu jinému, pokládati za samostatný
list, zvláště když odpověď přátel téměř výhradně snu byla věnována,
ale na omyl při sestavování jednotlivých lístků v celek sotva lze mysliti.
A ježto také Ep (Op), jak jsme viděli, předlohu, o niž se opírají a prací
Petrovou vzniklou, reprodukují celkem věrně, lze míti i text této skupiny
žalářních listů relativně za dobře pověřený a nelze ho bez vnitřních
hlubokých důvodů měniti.
Zmiňuji se podrobněji o této věci, poněvadž příklad mnou v pokuse
o nové, kritické spořádání listů Husových daný působil nakažlivě ;
pokusil se ho následovati Václav Flajšhans ve svých „Listech z Kost-
nice‘. JenZe, jak bývá pravidelně, jeho zlákaly jen dobré výsledky,
nikoli namáhavá práce předchozí, nikoliv pracné shánění důkazu. K čemu
jsem já dospěl dlouhými úvahami, srovnáváními a studiemi, toho on
dosahuje hravě, ovšem tak, že vnitřní důvody nahrazuje tvrzením,
věcné doklady libovůlí ! Tak hned při čísle 103 tvrdí (str. 35), že konec
tohoto listu první tisk připojil k následujícímu, a skutečně zakončuje
list č. 103 začátkem listu následujícího! Ptáme-li se po důvodech, ne-
slyšíme o nich nikde, ba nikde není ani stopy, že by po nějakých byl
se ohliżel. Ale takć — lze dodati — nikde nelze nějakých nalézti. C. 103
jest první list Husův ze žaláře, na něm jest ještě patrno, jak běží jen
o navázání styků, o němž Hus neví, podaří-li se, tu jistě jest málo
pravděpodobné, že by Hus hned zde byl se zmiňoval o Pálčovi, což
vždy bylo velmi choulostivé.
Než dejme tomu, že by tento omyl skutečně byl možný, že by za-
čátek listu 104 náležel na závěr 103 — jedné okolnosti, již tu nutno
vzíti v úvahu, dotknu se hned, — mnohem závažnější jest, že Flajšhans
číslo 104 roztrhává ve dva kusy (č. 13 a 14 své sbírky dotčené, č. LVII
a LVIW Listů), jež všelijak divně proplétá, či podle své domněnky roz-
plétá. Důvodů zase nepodává, i nezbývá, než ohlédnouti se, jaké by
mohly býti. V Ep č. 103 a 104 (jdou zde za sebou, ač vřaděny jinak
nesprávně) odděleny jsou zvláštním nadpisem (k č. 104), jak tomu bývá
u všech samostatných listů i v rukopisech. Jenže zde nadpis netoliko
není rukopisného původu, nýbrž hned na první pohled jest patrno, že
jest pořízen teprve od vydavatelů (v. jen omyl, v němž má Jana Kar-
dinála za kardinála Ostijského). Bylo by tedy možno, že teprve vyda-
vatelé svým nadpisem oddělili list, v původní předloze (a tedy od Petra
z Mladoňovic) za samostatný neoznačený — a to by byl jediný důvod
pro pričlenéní jeho začátku k číslu pťedeházejícímu, ač proli vážným
