XVIII
srovnání, jistě správném, zakládají se všecky ostatní rukopisy, ovšem
zejména nejdůležitější, Vdn, Vidb, M a Vnb.
Než ono poznání, že rukopis Us někdy jest, třeba svými omyly, pů-
vodnímu písmu Husovu nejbližší, potvrzuje jím samým (a z části i ru-
kopisem M) ještě jedna okolnost, tuším, ještě zajímavější. Bylo zajisté
již mnohému nápadno, že žalářní listy Husovy, důvěrným přátelům po-
sílané, jsou vesměs psány latinsky, a nelze pochybovati, že hned původně
tak psány byly. Byl-li to zvyk, kterému pisatel téměř nevěda podléhal,
či byla-li to jiná příčina, která ukládala užívati latiny, těžko rozhodnouti.
Jistě čeština byla by velmi dobře mohla sloužiti tomu, čeho přání téměř
každý z těchto projevů Husových provázelo, totiž aby nepovolanému
zůstal nesrozumitelným. Jestliže však právě proto (z ohledu na pro-
středkovatele nebo pod.) užívání latiny stalo se téměř příkazem, Бу!
přece po ruce prostředek, jímž nesrozumitelnosti pro nezasvěceného
mohlo býti dosaženo. Na stopu vede, tuším, opět rukopis Us (a z části M).
Nacházíme-li v č. 139 v rukopise Us napomenutí panu Václavovi
z Dubé, aby se oženil, a èteme-li tu místo „uxorem“ jiných rukopisů
čtyři nesouvislá písmena, může to snad býti jen nezřetelně psáno. Ale
v č. 126, témž, o němž víme, že jest v rukopise složeno z několika
úryvků, najdeme — a není asi náhoda, že právě v něm napomíná Hus
přátele k opatrnosti s listy — tam, kde Hus mluví o svých snech, a kde
ostatni rukopisy Gtou „post narracionem dominus Johannes slatim in
nocte dixit“ (v č. 126 pozn. tt), místo slov ,dominus Johannes‘ zähadnou
skupinu:
PA 4 *ne8 . A ještě nápadněji vystupuje to ku konci téhož čísla
(v. č. 126 pozn. bz), kde v českém přípisku slova „král ne uherský“
nahrazena značkou „král 42€ c( 44184 *. Zde, myslím, nelze se spo-
kojiti vysvětlením ze špatného čtení nebo nezřetelného psaní, zde spíše
připadneme na vysvětlení, že toto místo, třeba česky psané, nemá býti
srozumitelno každému.
To pak nabývá významu ještě jedním místem z rukopisu M. Tam
v č. 159 Hus, mluvě o knihách svého majetku, o nichž učinil pořízení
zvláštním listem M. Martinovi z Volyně, dnes ztraceným (v. č. 134), praví
Petrovi z Mladoňovic, jemuž list jest psán: „et aliguos Vicleph, gui tibi
placebunt, accipies“; ale závadné slovo „Vicleph“ není v rukopise vy-
psáno, nýbrž místo něho najdeme PIF . A že zde nejde o pře-
psání, nýbrž o značku, která by nebyla každému srozumitelná, patrno
z toho, že rukopis Vidb slovo toto vůbec vynechává a Vdn místo
něho vkládá „ex eis“ (v. č. 160 pozn. gg). Byla jim patrně značka
již nesrozumitelná, Zde jest, tuším, úplně jasno, že smíme v tom ve
