XVI
slední čásl tohoto kusu Palacký potlačil, asi v domnění, že jest zby-
lečná, nebo že k celku nepatří. Že neprávem, viděti odtud, že se
čte ve všech rukopisech i v Op, a dále z toho, že tvoří přirozený
závěr celku.
Žalářní listy Husovy jsou ovšem z jeho odkazu nejcennější. Velikou
většinou, ač mezi nimi nechybí ani listů, jež pro veřejnost byly určeny,
neboť mají formu veřejných prohlášení, jsou to intimní sdělení, přá-
telská upozornění, důvěrná přání, jež diktovala nálada okamžiku,
přízeň příležitosti. potřeba chvíle. To však nezůstalo bez vlivu na jejich
formu po stránce zevní. Upozornil jsem hned ve své první studii! na
zdá se mi však nutné tehdejší svá pozorování doplniti a k věci se ještě
jednou vrátiti.
Po stránce textově formální ona důvěrná sdělení — listy a pro-
hlášení pro veřejnost určené zachovávají ovšem obvyklou formu lislú
a prohlášení — mají svůj zvláštní ráz. Velmi často okamžitá nutnost
zbavila je do jisté míry téměř formy dopisu vůbec, nemají někdy ani
oslovení“, nebo jsou to docela stručná sdělení chvatně načrtnutá, jak
právě bylo možno, ba po této stránce ani dlouhé dopisy přátelům
Kostnickým nečiní někdy výjimky. Jestliže již ku svému listu přátelům
do Čech ze dne 19. ledna, prvnímu do Čech z vězení (č. 109), byl Hus
nucen užiti neúhledného kousku papíru, který jeho zástupce v Betlémě,
od nového hnutí již již se odklánějícího Havlíka, svedl k surovému
vysmé&ku?, tím spíše bylo tomu tak při důvěrných sděleních přátelům.
Byly to poznámky psané na útržcích papíru nebo jiné psací látky, malé
lístky, někdy přímo na zadní straně dopisu přátel*, listy delší snad
začasté na několika cedulkách. Okolnost tato, jak jsem hned tenkrát
upozornil, není bevýznamná pro kritiku listů, jež známe toliko z vy-
dání Lutherovych Epistolae a z vydání Op. Právé pro zjev posléze
zmínény mohu nyní uvésti zajímavé doklady rukopisné.
V rukopise universitní knihovny Pražské XI D 9 (Us) najdeme řadu
žalářních listů Husových, ale tak, že velmi často není tu listů celých,
jak je známe z rukopisů jiných, nýbrž jen jednotlivé části, často pro-
pletené částmi listů jiných. Mysliti při tom na nedbalost písařovu není
'Srvn. Novotny, Listy Husovy 45.
*Na pf. C. 104, 106, 110, 111, 116, 120, 121, 124, 125, 126, 127, 131, 143, 149, 150.
160, 163.
*Srvn. svëdectvi Petra z Mladoñovic v pripisku k č. 109 a slova Jana z Chlumu
(©. 117): Carla triangularis et defluens.
" „cedule“ nazývá je Petr z Mladoňovic; v. Palacký, Docum. 322.
>Srvn. na pi. č. 114 (v Docum. 57 4- 52, zde str. 244), kde Hus primo pravi: ad
vestram carlam non audeo scribere responsiones (na Clánky Gersonovy), ve vècech ménè
choulostivých tak tedy patrně činil. Tím se snad i vysvětlí omyl Husův s opisem listu
Jakoubkova, o němž v. č. 110 (Doc. 48; srvn. zde str. 222, č. 99).
